Vrány a holubi

V okamžiku, kdy jsem pozoroval, jak v polovině Václavského náměstí vrána z přejetého holuba tahá střeva, se mě nějaký cizinec zeptal, co se tady děje.

„Na téhle straně náměstí jsou neo-nacisti, na téhle nejsou neo-nacisti,“ odpověděl jsem prostě. Nechtěl jsem nijak zabíhat do detailů o tom, kdo přesně jsou ti z krajní pravice a/nebo jejich sympatizanti, kteří obsadili horní stranu náměstí, a co je zač SPD, která to má na svědomí.

V dolním sektoru se srotila kontra-protestní hluková olympiáda, která se horní část snažila utopit zvukem, stejně jako protestní skupiny protestní skupiny, které s transparenty a píšťalkami obsadily boky hapenningu nenávisti a strachu a rozpoutaly ohlušující kanonádu píšťal.

Chvíli jsem ještě civěl na rozmačkaného holuba a vránu. Byla to snad nějaká metafora. Napravo ti, nalevo oni a uprostřed se žerou navzájem. Nevím. Možná. Nejspíš ne.