Zatracenej vítr

Ale jako vážně, tohle je strašný, tenhle vítr může někam táhnout. Kam se podělo to nečekané protoplazimické jaro, nevíte? Chtěl bych ho zpátky. Už víc jak týden nad Celou zuří vichřice, jejíž rychlost jen ojediněle padá pod 30 kilometrů za hodinu a v tom se nedá jezdit na kole. I když jedu důchodcovskou dvacítkou přímo proti větru, staví se mi do cesty aerodynamický odpor, jako kdybych šlapal padesát & to není žádná zábava. Neustále cítím, že bych měl jet rychleji, mnohem rychleji, ale nejde to, cestu mi zahrazují závěje vzduchu. Vrcholem bylo, když jsem vyjížděl malý asfaltový kopeček přímo proti větru a připadalo mi, jako kdybych stál na místě. Plazil jsem se tempem tajících ledovců a stejně jsem snažil zabrat nějakou aerodynamickou pozici, abych se mohl pohnout. V tom okamžiku jsem se rozhodl, že radši počkám až se ovzduší uklidní čekám ještě pořád, o sedm dnů později.

Když o tom tak přemýšlím, tak větry neustále někam táhnou. Hm. Vy víte, co jsem myslel, žejo…