k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

V sedle...

15. 6. 2019 — k47

Jedině v sedle kola se cítím spokojený, jen tam cítím něco, co by se dalo identifikovat jako pocit štěstí. Šílenství, zábava a štěstí.

Konečně jsem se přehoupl přes hranic 1100 ujetých kilometrů v tomto kalendářním roce, příliš horko na nějaké dlouhé jízdy, příliš horko na studenou krev, příliš horko, že se voda i v lahvi pomalu začíná vařit. Když to jde, vysmýknu se v sedle bicyklu, který má s žulovým blokem společnou jak barvu, tak i váhu, pneumatiky pořádně tvrdé, 3 bary min (mám rád pocit jízdy na dvou kamenech plněných výčitkami svědomí), z Cely na sprint po chátrajících silnicích, které spojují chátrající vesnice a mrtvá městečka v krajinách kolem Cely.

Plazil jsem se do kopce, v dálce jeden cyklista, říkám „toho dám“. Na kole se chovám jako pes, který se pořád za něčím žene. Hele auto, rychle za ním! Hele kolo, rychle za ním! Hele vlastní stín, rychle na ním! Není v tom žádná logika, žádný plán, jenom instinkt se za něčím hnát, protože je to nádherné, pro ty chvíle čiré existence, kdy jenom jste, jak v jednom rozhovoru říkal Iggy Pop: „I don't feel pleasure and I don't feel pain, […] When you just couldn't feel anything and you didn't want to either.“

Nedal jsem ho na posledních 500 metrech kopce, zatočil ale na správnou stranu, dám ho později, tři auta mě zpomalily, ale pak na rovné vozovce (rovné jako vodorovné, nestoupající, nikoli postrádající výmoly) se pak stroj rozjel naplno a byla to nádhera. Dal jsem ho ve stoupání za jedním hupem, měl Leftyho od Canonndale (cena kompletu začíná na 53k), prohnal se kolem něj jako blázen na stroji, který mě s největší pravděpodobností zabije, nejspíš když nebude vůbec v pohybu, ale na jednom si zakládám – být o něco málo rychlejší než logy obložení klauni na drahých strojích.

Odbočka na asfaltovou tepnu, která prořezává lesy jako výstřel revolveru, vítr 14 km/h v zádech a najednou těsně za mnou, jakoby přímo za uchem, cvakne přehazovačka. Byl to on, předjetý lefty, v těsném závěsu, kolo na kolo, plášť na plášť. Postupně jsem zrychloval, ale stále se držel v aerodynamickém tunelu, při každém ohlédnutí jsem se ho lekl (Častý jev: Při aspoň nějaké rychlosti neslyším nic a stává se, že se těsně vedle objeví nehlučné auto a vyleká mě). Jaký je protokol pro náhodné spolujezdce? Doporučuje se plivat přes rameno tak, abych ho trefil do oka? Nebo se to nedoporučuje? Doporučuje se dramaticky a bez signalizace měnit rychlost nebo to je přijímáno s nevolí? Za posledních ██████████ jsem s nikým nejel, tak trochu pokulhávám. Jedno je jisté, za žádných okolností neměnit zvyky: Kolem testovacího radaru 46 km/h, jeden kilometr pod osobním maximem, stále pod limitem v obci. Celou cestu jsem se smál jako idiot, taková zábava, přesto tak jednoduché, jen šlapat a jediné, co chci, je šlapat víc. Dokonce i když v cestě stojí souvislé stoupání s převýšením dvě stě metrů nebo možná právě proto. Nutí mě to jet do zapovězených míst, jako ten neexistující most přes ██████████ – cedule slepá silnice s vysvětlením „most byl odstraněn“, o pět set metrů dál zase slepá silnice + most odstraněn, kilometr cesty a najednou most. Měli by se konečně rozhodnout – buď sundat cedule nebo zbourat most.

O něco později mě na úzké silnici v polích předjel klaun na silničním kole1 a málem ho srazilo auto. Chvíli jsme pak jeli stejným směrem a nikdy nesignalizoval odbočení, i když to bylo vyloženě potřeba, takže by mu nějaké to výchovné pohlazení od kapoty vozidla neuškodilo.

Na poslední čtvrtině cesty, když se obrys Cely už pomalu začínal rýsovat na pozadí černých lesů jako zlovolný stín jsem předjel chlápka, který poprdlával na babettě. Nestává se moc často, abych v rychlosti překonal motorové vozidlo a tak to beru, kde se dá, i když jde v podstatě o plechovku poháněnou pískáním varné konvice.

Proč tohle všechno píšu. Nevím, není k tomu zvláštní důvod, jsem jenom pes, který se žene za vlastním ocasem.


  1. Jednoduché pravidlo: Pokud máte oblečení polepené logy, jste klaun. Když vás za to platí, jste profesionální klaun.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz