Unabomber

Je to zvláštní pocit sledovat, jak vám svět, který považujete za akceptovatelný, mizí před očima a víte, že se proud dějin nemůže otočit a vám zbývá jen čekat na vysvobození smrti…

Začetl jsem se do pamfletu amerického domácího teroristy Unabombera Industrial Society and Its Future a hned je mi veseleji.

Rozumím motivaci lidí, kteří se dopustí hrůzných činů, když si připadají, že jsou zatlačeni zády ke zdi a cítí, že nemají žádnou jinou možnost jak změnit svět než teror. Neschvaluji to, ale mám dojem, že aspoň v obrysech chápu ten pocit bezmoci, kdy se vám svět rozpadá mezi prsty, vy se cítíte v pasti, zdrcující váhu nevyhnutelna na svých bedrech a z do té doby nemyslitelných činů se stávají přijatelné alternativy.

Nevím, co přesně jsem čekal… Je to dlouhá, roztahaná, nekoherentní tiráda člověka, který, jak se říká, z výtahu vystoupil mezi patry. Ze začátku, když celé politické levici dává zdarma sezení freudovské psychoterapie, se to čte jako klasické plky alt-right manosferického neo-reakcionářského trolla. Pak rychle přejde oslí můstek poněkud pochybné psychologie a snaží se s její pomocí obhajovat fanatický primitivismus, jako jedninou zaručenou cestu ke spasení lidské duše™. V podstatě tvrdí, že moderní industriální společnost nás zkazila a jedinou cestou, jak se zbavit všech jejich negativních účinků, je se vrátit k primitivní deindustrializované formě žití. Můžete si to projít a podtrhávat logické fauly, nekonzistence a z prdele vytažená tvrzení, ale pak by vám nezůstalo nic než začerněná stránka. Aspoň ze začátku. Nejsem dost velký masochista, abych to dočetl do konce.

Rozveselilo mě hlavně, že až jestli taky vystoupím mezi patry & začnu poštou rozesílat nálože, napíšu mnohem lepší manifest na vysvětlenou. V tomhle žánru není laťka nastavená příliš vysoko.

Pozn: Tohle jsem napsal dva dny před tím, než bylo v Ostravě zabito šest lidí. Teď bych měl větší dekorum a radši bych pozdržel virtuální pero.