Signal festival: Představte si Monu Lisu s tiskárnou Epson

Ten čas ale letí. Od doby, co jsem k47čku začal aktualizovat každý den a tak nevědomky mapovat každoroční události, mám v rukách seznam připomínek, že dalších 365 dnů se vypařilo jako pára nad hrncem. A to není dobrá věc.

Letos, stejně jako v minulých letech jsem se protáhnul kolem Signal festivalu. Ten nikdy nebyl příliš zajímavý, jen věc, na kterou si člověk odskočí, aby zabil večer a/nebo noc, ale letos to bylo ho něco horší a o něco méně zajímavé než v minulých letech. Ubylo podivných instalací jako rozsypané sklo na Nám-Rep nebo dopravní značení na Ov-trhu, ty uvolnily místo videomapingu a projekcím na fasády. To má jednoduchý důvod – na fasádu se může promítat i reklama a páníčku, té bylo všude víc než samotného „umění“. Brilantní nápad & zároveň důkaz, že kormidlo drží převážně účetní.

Už jen z distribuce festivalové mapy, bylo cítit, že je něco shnilého ve státě dánském. Na webu se doslova psalo „Mapu si v roce 2019 můžete revolučně díky společnosti ING stáhnout v naší aplikaci zcela zdarma.“ Nedala se ale stáhnout z webu. To by asi nebylo dostatečně revoluční. Skoro jako kdyby jejich korporátního sponzora zajímalo jen, aby si lidé nainstalovali aplikaci kvůli osmnácti špendlíkům v mapě. Osmnáct bodů, proboha. Je rok 2019 a kvůli 18 souřadnicím musíme stáhnout program a povolit neověřenému kódu běh na vlastním zařízení.

Ale zpátky k reklamě, protože to byl hlavní účel Signal festu. Jedna projekce/videomaping plynule přešla z hlavního aktu do reklam vyvedených ve stylu, který byl identický jako „umění“. Záměrně ztížili rozlišení mezi „uměleckou“ vizí a korporátní nalejávrnou. Nád-her-né. Představte si kdyby da Vinci namaloval Monu Lisu s tiskárnou Epson, tak to na mě působilo.

Stále se dali najít nějaké podivné instalace. Nejlepší z nich byla, pokud si dobře vzpomínám, pojmenovaná Reflections. V prostoru Anežského kláštera byl umístěna servomotory ovládaná plástev šestihranných zrcadel jako z teleskopu Jamese Webba. Maličkým pohybem odrazných ploch vytvářela abstraktní obrazy a vlnobití s odrazem světel, tmy a publika.

Tahle jedna věc byla fajn, zbytek méně až nic moc. Dávám uhhh z deseti.