Pokračujte v chůzi

Když se vám nikdo nestaví do cesty, pokračujte v chůzi. Nikdy nevíte, kam můžete dojít.

Minulý rok předminulý rok v roce 2016 se mi tímto způsobem podařilo bez placení vetřít na Strahovský rallysprint. Zdálky bylo slyšet hučení motorů a kvičení pneumatik. Pokračoval jsem v chůzi. V ulicích, které obalovaly stadion začaly houstnout čumilové. Šel jsem dál a po chvíli narazil na zapáskovanou oblast, které oddělovala čumily, snažící se zachytit aspoň kousek akce a asfaltu skřípajícího pod pneumatikami, od platící klientely. Od akce je dělila jen bílo-červená páska, byli blízko, ale stále příliš daleko. Tak ji prostě podlezeme, co se může stát?

Jakmile za mnou páska spadla, zaslechl jsem hlasy, které řinčely jako ostraha koncentráku a dožadovaly se vstupného. Neotáčet se, nevěnovat tomu pozornost. Pokračoval jsem v chůzi ke stánku, kde jsem si dal megaklobásu. Nikdo po ně nic nechtěl, vinni zůstali jen ti pomalí vzadu, a když jsem byl uvnitř, nikdo nikoho už nikoho nekontroloval.

To bylo fajn, ale pak uvnitř nebylo moc co dělat. Když vidíte pár aut prosvištět kolem velikou rychlostí, je to jako kdyby jste viděli všechny. Pravda, později startovali nižší a nižší kategorie závodníků a jako poslední z bloků vyjely trabanty, škodovky a další prehistorické vraky a to byla docela zábava. V tom okamžiku nešlo o závod, ale o přehlídku. Ale stejně, divák čeká na něco dramatického, až se někdo vybourá, vyjede ze silnice do diváků, čeká na srážky nebo aspoň na to, když jezdec nevybere zatáčku a přetočí se. Něco. Ale tohle byli lidé, kteří vědí, co dělají, takže nic neexplodovalo a šrapnely nesmetly tribunu diváků. Dávám 6/10.