Potkali se na internetu

Skoro čtyřicet procent párů se potkalo na internetu, zatímco všechny ostatní cesty seznámení jsou využívány stále méně a méně. Taková je aspoň situace ve spojených státech.

Nevím, co to znamená a nevím, co to říká o stavu společnosti. Pár minut jsem zíral na graf mapující způsoby setkávání od čtyřicátých let do současnost, kde všechny křivky – přes přátele, přes rodinu, přes spolupracovníky – s výjimkou jediné padají k nule, ale nemám odpověď. Nabízí se několik narativů, ale všechny svojí prvoplánovostí urážejí. Je příliš jednoduché začít mávat holí a z houpacího křesla křičet, jak „mileniálové“ všechno kazí. Kdybych si musel vsadit, tipoval bych něco ve stylu Sherry Turkle – nemusí to být nejlepší varianta, ale je pohodlná a bez rizika a ta kombinace trumfne vše ostatní.

Nevím, co to říká, ale statistika má trochu nepříjemný nádech. „Potkat se na internetu“ je totiž široký pojem a může mít mnoho významů. Není to jako „potkat se v supermarketu“, protože infrastruktura supermarketu není navržená tak, aby usměrňovala a předurčovala a vybírala s kým přijdete do kontaktu. Velká část „internetu“ právě takhle operuje. Algoritmická timeline, návykové aplikace a doporučovací systémy jdou vlastnímu, ne nutně vašemu, štěstí naproti.

Přátele v seznamování nahradil internet. Lidští prostředníci byli nahrazeni prostředníky strojovými, interakci s potenciálním partnerem mediuje jedna z několika obřích společností bez tváře, cesty páru dohromady svedly záměry nesrozumitelných a záměrně nejasných algoritmů. Seznamka vám ukáže několik kandidátů. Proč vybrala zrovna tyhle? Podle jakých kritérií?

Vsadili byste vlastní život na náhodu? S tím bych neměl problém, náhoda je spravedlivá. Vsadili byste ho na „data science“ tým internetové seznamky, který právě provádí A/B experiment ve snaze zlepšit ROI platformy? (Kdybych byl paranoidní, teď bych dodal, že pro byznys seznamky je nejvýhodnější, když se vztah brzo rozpadne a klienti se vrátí, ale protože nejsem, tak to neřeknu.) Takový návrh se dá nedá skousnout úplně snadno. Jde tu o budoucí ex-manželku, několik algoritmických dětí a ztrátu 50% majetku při rozvodu.

Neříkám, že v pozadí je nějaký nekalý plán, jen že existuje možnost, že životy velké skupiny lidí jsou intimně ovlivňovány silami, kterých si nejsou vědomi. Může existovat nějaký velkoplošný systematický efekt, který nějakým nežádoucím způsobem formuje společnost. Jestli něco takového existuje, měli bychom to vědět.

+1: Jo a bystander effect je nejspíš nesmysl