Co byste udělali vy?

Na Václaváku se ve tři hodiny zapálil muž, již osmnáctý za dvacet let, polil se benzínem a vzplanul. Uhasila ho rychle jednající žena za pomoci několika kolemjdoucích beze jména. O čtyři hodiny později jsem procházel tím místem. Z činu zůstal jen tmavý flek po benzínu, policejní pásky stržené, tep náměstí se vrátil do letargického normálu. Stalo se tak padesát let a dva dny po sebeupálení Jana Palacha. Motiv není známý, ale nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o politický protest, jen ideální den pro sebezabití.

Když jsem seděl ve vlaku na cestě na další čtení pod vodou, v jednom okamžiku jsem se podíval do okna, kterého tma změnila na zrcadlo a přemýšlel, co bych udělal v té situaci. Jak bych zareagoval? Támhle je člověk, vzdálený bratr nebo sestra, ve stavu ohrožení života, co můžeme dělat? Pomoc je naší povinností, co dokážeme tváří v tvář hořícímu benzínu? Existuje nějaký doporučený postup nebo jen hořícího, pokud nehoří příliš, povalit a snažit se udusit plameny bundou? Otázky, samé otázky. Nezbývá než v hloubi duše doufat, že v kontaktu s jasným nebezpečím nezamrzneme a nebudeme se radši dívat jiným směrem.

Jinak pokud chcete odejít ve velkém stylu, použijte bílý fosfor. Hoří rychle, téměř se nedá uhasit, lepí se na všechno, produkuje strašlivé zplodiny a je toxický. Pás s podomácku vyrobenými fosforovými granáty vás opeče dozlatova.