Odpružení

Jezdit na kole s odpružením je zvláštní – je to tak houpavé, tak pohodlné, tak nepřirozené. V sedle bychom měli intimně cítit povrch vozovky všemi smysly, nehledě na nepohodlí a utrpení, přesně jak bůh zamýšlel, na tvrdých duších plných výčitek, žalu a bolesti. S odpružením mi připadá, jako kdybych jezdil na snu. Znáte ten pocit, kdy se vám zdá o něčem docela normálním, ale nemáte sílu a/nebo vaše aktivita nezanechává kýžený fyzický účinek. Přesně tak jsem si připadal s odpružením.

Ale je to pravda? Má odpružení dopad na efektivitu přenosu energie v ose nohy-řetěz-kola? Dlouho jsem měl za to, že ano. Matně si vzpomínám, že jsem kdysi něco v podobném duchu četl, ale nejspíš jde o jednu z těch falešných vzpomínek, v níž se zkřížilo několik jen zpola zapamatovaných informací do faktoidu, který sice vypadá šťavnatě, ale jeho pravdivost je velice, velice pochybná.

Zeptal jsem se hodné kachny a ta poradila článek Bicycle Shock Absorption Systems and Energy Expended by the Cyclist (akademický parazit Springer za článek chtěl 48 euro, naštěstí byl v PDF na Research Gate). Z něj vyplývá, že zadní odpružení může vést k určitým mechanickým ztrátám, ale ty se pohybují někde v okolí jednoho procenta, na úrovni, která mě nebude budit ze spaní. Větší dopad má sedlo o pár milimetrů níž, tlak v duších (v GCN to nedávno otestovali) nebo špinavý řetěz. Odpružení, jak přední tak i zadní, nemá žádný dopad na jízdu po rovné, hladké a tvrdé vozovce a naopak má velice pozitivní přínos nejen na pohodlí, ale i na vynaložené úsilí při jízdě v terénu.

Takže asi tak.

Z argumentů proti ubyla efektivita, zbývá jen: Nemám to, nemám na to peníze, nechci je za to utratit, odpružení přidá něco na váze kola, je to divný pocit & jde to proti vůli boží.