Odpor

V poslední době mají aktualizace k47čky skluz dny dři. Nikdy se nemám k tomu, abych psal během dne. I když mám čas a říkám si, že dneska to doženu, stejně to odložím a teprve během nejhlubší noci nacvakám pár řádků. Psát už rozhodně není tak osvobozující a zábavné jako v době, kdy jsem začal tuhle žumpu aktualizovat každý den (tehdy jako samostatnou entitu asciiblog). Teď k psaní cítím odpor. Ono asi pro motivaci nebude nejlepší nastavit si ostré tempo, postupně zvyšovat nároky, přičemž pachtění nepřináší žádné pozitivní odezvy. Stala se z toho sisyfovská práce pokračující jen ze setrvačnosti, titanik utopených nákladů. Za poslední dva a půl roku jsem tu napsal 343000 slov (víc než první dva svazky Pána Prstenů) a z nic z toho nebyla próza. Mám pár nápadů, ale všechnu energii vyplácávám na psaní těchto zbytečných odstavců, které si stejně jako potenciální povídky také nikdo nepřečte, ale ani mi nepřináší pocit uspokojení.

Tohle může být konec.