NaNoWriMo číslo 10

S železnou pravidelností přišla ta část roku, kdy se stovky tisíc grafomanů snaží za jeden měsíc napsat román o délce 50000 slov. Nejde o masovou hysterii, nebojte, stojí za tím výzva NaNoWriMo – National Novel Writing Month, jejíž jméno zároveň vysvětluje pravidla: Máte listopad na to napsat román. Odměnou není nic, než hřejivý pocit z (možná) dobře odvedené práce.

Jestli mě historie něco naučila, pak je to prostý fakt, že se mi nikdy nepodařilo dotáhnout NaNoWriMo do cíle, jen párkrát bylo výsledkem aspoň něco použitelného & to jsem se zúčastnil už ±desetkrát (poprvé v roce 2009). Retrospektivně je jasné, že problém spočíval v příliš ambiciózních plánech. Román o 50k slovech je fajn, ale když přestanu v polovině, nemám nic. Musím se vrátit k základům a místo jednoho velkolepého románu napsat spoustu maličkých usoplených povídek, jejichž první hrubou verzi můžu napsat za jeden den. Může to být některý z nápadů na povídky, o kterých tu už padla řeč: Krabice, Ostrov, Černá opona, Lithium nebo tohle.

Takže, co jsem dělal první den? Nic. To je vždycky dobrý začátek. Dolámal jsem pár článků pro k47čku, aby nevyschl proud, když bych pozornost směřoval jinam. Druhý den jsem pak skutečně napsal kratičkou povídku. První po velice dlouhé době. Třetí den jsem napsal první polovinu další povídky. Jde o frašku jejíž politickou pozici omlátím čtenářům o hlavu. Čtvrtý den jsem pak strávil v bolestech a nic jsem nenapsal. Ještě uvidíme.