Mikrobrouci

Pamatujte, nic nikdy není příliš malé. Kdyby vám někdo tvrdil opak, nevěřte mu, jen musíte umět správně použít existující vybavení.

Skutečně miniaturní objekty (jako tato zrnka pylu) představují makrofotografickou výzvu. Fotit něco, co můžete cíleně vzít mezi prsty je fajn, mám tu celou kategorii pokusů na tohle téma, ale přiznejme si, je to celkem nuda. Nerozpumpuje to krev v žilách žádného makrofotiče, který má aspoň špetku sebeúcty. Naproti tomu zachytit něco, co na první pohled není vůbec vidět, je úplně jiná liga. Tihle broučci šplhající po pavoučích sítích jsou někde na pomezí—dost malí na to, abych si jich vůbec nevšiml, i když jsem nahým okem zíral na vysušenou mouchu v pavučinách, ale zas ne tak malí, aby bylo třeba extrémní optické soustrojí, aby je bylo možné vůbec spatřit. Přesto lepší sklo by bodlo.

Pravidlo číslo jedna říká, že nic nikdy není příliš malé, máme jen špatné vybavení – krátké trubky, nedostatečně ostrý objektiv a málo světla. Pro tyhle mikrobrouky jsem měl, aspoň myslím, na levné padesátce naražené zvětšovací sklo a tohle soustrojí má k dokonalosti velice daleko. Pak to takhle dopadá.