Meritokracie

S nedávným článkem o sociální spravedlnosti jako reklamě souvisí meritokracie. Ta je ústředním mýtem silicon valley a obecně všech, kteří se nacházejí nahoře – myšlenka, že úspěch je zasloužený a když je člověk úspěšný, musel si to zasloužit tvrdou prací a osobními kvalitami. Lidé mají sklon věřit, že svět je spravedlivý, a když na tom jsou dobře, meritokracie je to o tolik přitažlivější ideou. Jde o pouhý mýtus, způsob jak se obelhat, vysvětlit své výhody jako zasloužené, popřít roli náhody a zakonzervovat status quo.

Ukazuje se ale, že pouhá myšlenka meritokracie dělá lidi méně lidskými a sebe-kritickými, a činí je více krutými, nespravedlivými, sobeckými. Řetězec úvah je zhruba následující: Když něco mám, zasloužil jsem si to, protože jsem výjimečný, a protože jsem výjimečný, zasloužím si víc, ostatní ať si trhnou. Když přijmu toho vysvětlení světa, začnu být tolerantnější k nerovnosti a nespravedlivostem. Přece jen každý má to, co si zaslouží.

Ukázalo se, že ve firmách a korporacích, které přijaly tuto ideologii jako klíčovou, manažeři přidělovali větší odměny mužům na úkor žen s identickým ohodnocením. Je to proto, že manažer přesvědčený o svých zasloužených kvalitách, nemá sklony studovat vlastní chování pro symptomy předpojatosti. Takové společnosti pravděpodobně nebudou hluboce oddané myšlenkám sociální spravedlnosti, když podporují myšlenky, které vedou zaměstnance jednat diskriminačně a tolerovat nerovnost.

Meritocracie není jen mylná. Meritocracie aktivně škodí.

+1: Když je někdo bohatý, pak musí mít zásluhy. Touto optikou na sebe můžou bohatí nahlížet jako na ve všech ohledech lepší jedince. To plodí situace, kdy se miliardáři cítí, že mají autoritu mluvit do oblastí, kterým nerozumí a výsledkem jsou všichni tihle Muskové, Bezosové a Zuckové.