Makro je prokletí

Jak dobře víte, mám rád makro-fotografii. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o jednu z těch marnějších forem zachycování obrazu. V makru se stále zápolí s nedostatkem světla, prakticky nulovou hloubkou ostrosti, nekooperujícími subjekty, které nepostojí, ale zato se vytahují svou schopností létat a tak podobně. Když pak dostanete nějaký ±ucházející snímek, není nijak úchvatný a není z něj cítit vynaložené úsilí a marné pokusy.

Makro je prokletí.

Na druhou stranu má ten bonus, že nemusím mezi lidi a nemusím nic organizovat, jen abych pak ztrácel čas s idiotickým focením modelky, která neumí dovřít pusu. (Však znáte ten look, kdy má modelka vždy trochu pootevřená ústa, možná ve snaze být seduktivní. Když to vidím, představuju si, že má ucpaný nos a musí dýchat pusou.)

Podívejte na tuhle mušku, má pár milimetrů na délku, skoro jsem ji neviděl a odletěla za deset vteřin. Mizerné malé okno příležitosti, velká náhoda a výsledek nevypadá nijak světoborně.