Kolo a post-apokalypsa

Většina filmů zasazených v době po zombie apokalypse nejsou víc než pohádky fetišizující drsný individualismus, kde jedinec vybavený silným autem a věrným psem dokáže přežít navzdory osudu. Ale v době, kdy bezduché zombie snědli většinu lidí, na mysli těch přeživších asi nebude snaha udržovat infrastrukturu přepravy a distribuce pohonných hmot. Našemu hrdinovi tak brzy dojde nafta a svého věrného psa si opeče na zapálených pneumatikách.

Pokud uvažujeme, že silnice a dálnice stále existují, jen jsou někde (jak bývá typické) ucpané opuštěnými auty & benzín nebo nafta jsou vzácné, stále existuje jeden způsob přepravy, který nad ostatními vyčnívá — jízdní kolo.

Na asfaltových vozovkách má nepřekonatelnou efektivitu a proto i bez mrtvých dinosaurů v nádrži může náš hrdina překonat značné vzdálenosti. Vraky aut mu nevadí, protože se mezi nimi snadno proplete a kromě sacharidů nepotřebuje žádné speciální palivo.

Navíc jízdní kola nejsou nijak vzácným artiklem, aspoň u nás. V ČR se jen loni prodalo 350000 bicyklů. Stačilo by tak, aby naše hrstka přeživších prošla pár garáží a několik dvorků a najde dost dopravních prostředků pro všechny své členy. Když budou chytří, vybrakují pár dalších kol na náhradní díly – extra duše, řetězy, kola, brzdové špalíky a ta podobně – aby je na cestách nemohlo nic překvapit a mají vystaráno.

Pokud mě paměť neklame, nevzpomínám si na žádné vyobrazení post-apokalypsy, kde by kdokoli usedl na jízdní kolo, tím méně, kde by představovalo hlavní způsob přepravy.

Asi to bude mít něco společného s tím, že populární post-apo zombie žánr se nesnaží prozkoumávat následky rozpadu industriální společnost, ale jde o eskapistické fantazie, kde dobří lidé vždy zvítězí, výspu dieselové kultury, kde auto představuje symbol osobní svobody a mobility, hraničící s fetišismem.

Na druhé straně třeba McCarthyho Cesta je nefalšovaný teror a nepotřebovala k tomu zombie.