Že by jaro?
Včerejší cyklo-příspěvek jsem chtěl poslat do éteru ±před týdnem, kdy počasí bylo stále mizerné a slunce svítilo jen v duši, nikoli ve hmatatelné realitě. Ale od té doby se to zlomilo a jako kdyby začalo jaro. Počasí na tričko & kraťasy zatímco na zemi stále leží hromady sněhu a samozřejmě čas na kolo. Protože něco takového, ten okamžik extáze v sedle, kdy se ženete po hladkém asfaltu, zatímco severní svahy, stále pokryté sněhem, jsou plné lyžařů, se nedá popsat slovy. Proto se o to nebudu pokoušet. Tedy budu, ale blbě.
Mám rád tyhle náhlé změny klimatu k lepšímu. Najednou všichni v houfech vyrazí ven, všichni, když odbude devět třicet ráno, lidé vyběhnou ze dveří do světa zaplaveného světlem a teplem, všichni bez výjimky, chodci, běžci, cyklisté, všichni, silničkáři, někteří v chain gangu, jiní solo – na hlavní silnici jsem seděl jednomu na zadním kole a klel proč jede tak pomalu, měl gumy úzké jako palec malého dítěte, oblečený do tak obrovského množství spandexu, že by se i fetišisté začali začervenat, a podle těla pokrytého logy musel patřit mezi TOP 10 profesionálů dle bodování UCI – dva tlouštíci na elektro-kolech – v místním cykloshopu jsem koukal na cenovky těchto motorizovaných přístrojů přesahujících 120 tisíc korun a dumal, kdo by si je sakra kupoval a teď už vím: lidé, kteří chtějí motorku, ale nepřipadají si dost cool – chlápek s VR headsetem poletoval s dronem – neviděl nic kolem sebe, ideální cíl pro kočující kapsáře. Jde o drsný kontrast ve srovnání se stavem před několika dny, kdy se všichni drželi v zázemí a upřeně sledovali stoupající rtuť teploměrů. Mohl jsem se hnát všude ber rizika, že někoho naberu řídítkem. Netvrdím, že se něco takového stalo, ale dva lidé zemřeli a vyšetřování stále probíhá.
V jenom úseku silnice mi radar, který vyhmáte i cyklisty, ukázal 43 km/h. To může na první pohled vypadat jako dost, ale průměrná rychlost vítěze Tour de France přesahuje 40 km/h. A to Tour trvá tři týdny a profesionáloné udrží průměrnou rychlost 40 km/h po celých 21 dnů. Takže slabé. Za letošek jsem zatím ujel 200 kilometrů. Podle plánu deset denně bych už měl mít v nohách 500, takže taky slabé. Během neaktivní zimy, soudě podle převodů na které jezdím známé úseky, mi připadá, že jsem ztratil asi tak 5-10% síly a značnou část vytrvalosti. Taky slabé.
To je asi tak všechno, ale ještě před tím než ukončím tenhle monolog, který by se dal efektivně shrnout slovy „rád jezdím na kole“, svěřím se s jednou skutečností: Nemám rád cyklistický dres. Ne to jak je střižený nebo materiál, z něhož je vyrobený, to mě nedrásá – jde o funkční oblečení specializované pro minimalizaci odporu vzduchu – ale to jak vypadá. Proč jsou všude loga a proč barevné schéma vypadá jako kdyby ho navrhovalo slepé batole v MS paintu? Stejné je to v případě kol: Proč jsou na nich všude samá loga a nápisy. Kde jsou loga na autech? Jedno vepředu, druhé vzadu a to je všechno. Mám jednoduchý test: Vzal bych si oblečení s tímto potiskem mezi lidi. Jestli ne, pak jde o cyklistický hnus. Dres je ve své podstatě uniforma kultu, odznak, že nositel náleží do specifické skupiny, nezáleží, co dokáže, ale jen co vlastní.