Inspirace ve snech

5. 3. 2019 — k47

Na snech se mi líbí hlavně jedna věc: Buď jde o hrozivé nesmysly nebo o komplexní kusy příběhů přímo připravených pro sepsání do formy povídky. Burroughs říkal, že ve snech se mu vyjevily celé kapitoly rozepsaných knih a něco na tom bude.

Do první kategorie spadají věci jako třeba obrazy prázdnoty rozpínajícího se mrtvého kosmu nebo sen, ve kterém jsem měl zvláštní chlopeň tuhé kůže na hlavě a neustále jsem zastavoval lidi a říkal jim: „Podívej na tuhle divnou chlopeň kůže.“ Nebo jiný noční obraz toho, jak jsem v Pze potkal průvod lidí, kteří měli v hrudníku trychtýř kůže a kostí, který vedl přímo do dutin jejich těla, možná do plic nebo žaludku. Z těchto hrůz se probouzím zmatený & pobouřený. Proč se mi sakra zdají takovéto odpornosti?

Do druhé kategorie spadá nedávný sen o tom, jak jsem bydlel v jakémsi japonském hotelu/ubytovně/bytovkách. Líbilo se mi tam a měl jsem rád některé místní, potenciálně s romantickým úmyslem, ale musel jsem se z určitých důvodů, nejspíš finančních, odstěhovat a přesunout se k ██████████, se kterými jsem nevycházel. Nejsem si příliš jistý, detaily této části jsou kalné. Jako poslední věc, kterou jsem měl udělat před odchodem, bylo odnést stůl do jiné budovy. Když jsem procházel kolem dveří starého pokoje/bytu, teď prázdného a čekajícího na nové obyvatele, mě přepadl strašlivý smutek. Nechtěl jsem odejít a opustit všechny přátele, ale nebylo zbytí. Zaťal jsem zuby a šel odnést ten stůl. Venku jsem odchytl zaměstnance hotelu ve vozidle, které připomínalo golfový vozík. Nerozuměl jsem mu, protože mluvil japonsky, ale na stole byla nalepená značka 🐾, která označovala do jaké budovy stůl patřil. Cestou jsem se rozhodl, že se zkusím ucházet o práci v hotelu, abych mohl zůstat. Střih a najednou pracuji oficiálně jako ostraha spolu s řidičem, který mě odvezl, přimluvil se za mě a spřátelili jsme se. Ve skutečnosti většinu času sháním různé věci pro velice excentrické nájemníky (jeden požadavek: nejtěžší moucha).

Tohle je kostra pro určitý příběh. Máme hrdinu, jeho dobrosrdečného kamaráda, romantické pozadí, hotel plný excentriků pro pobavení. Můžeme na tom něco vybudovat.

Sen pak pochopitelně končil přestřelkou ve válečném památníku, který byl vystaven do kolmých útesů po obou stranách řeky, protože proč ne. Nebyla by to pořádná noc, kdy bych se nebál o život.

Napíšu z toho něco? Rozhodně ne. Bylo by potřeba koncept rozvinout a navíc mě nebaví komedie s romantickým podtextem. V posledních dnech přemýšlím jen o povídce, která by se dala shrnout slovy lidé jsou jen maso.

Jinak ten experiment, kdy jsem se snažil ovlivnit, o čem se mi bude zdát, skončil neúspěchem. Několikrát se mi sice podařilo naladit mozek na správnou frekvenci, ale byla to spíš náhoda. Častěji se stávalo, že se mi zdálo o tom, o čem jsem přemýšlel nebo se intenzivně věnoval přes den, většinou s nějakým nepříjemným zvratem (například sny o focení, kdy zapomenu foťák, nebo nemůžu stisknout spoušť). Nezažil jsem žádné další lucidní sny.

Teď musím jít spát a doufat, že mi v zákrutech mozku vybublá příběh, který bych chtěl napsat. Dobrou.