Inspirace ve snech 3

Uprostřed noci jsem se probudil s nesmírným pocitem strachu a tísně, který dlouho neustupoval. Nebylo to nic příjemného, ale na druhou stranu jsem zjistil, že ve snech umím počítat. Nedokážu v nich číst, psát, pořádně chodit, už vůbec běhat, ale matematika v říši spánku nepředstavuje problém.

Zajímavé ale je, co k tomu vedlo. Před tím ošklivým probuzením do ošklivé reality bdění jsem měl jeden z těch podivně vynalézavých nápadů, které se objevují jen ve snech. Zdálo se mi o jakémsi filmu s dvěma hlavními aktéry, mužem a ženou, který byl natočený tak, že zatímco na mužově roli nebylo nic neobvyklého, žena byla na každém políčku filmu jiná. V podstatě šlo o mnoho verzí toho samého filmu spojených do jedné, dokonale sklíčované, mužova role vypadala naprosto přirozeně, žena do jeho představení perfektně zapadala, jen neustále přeblikávala z jedné herečky na jinou, ne jako vada obrazu ale nekonečná metamorfóza zaměnitelných tváří a těl.

Ve snu jsem právě počítal kolik políček by takový dvouhodinový snímek měl a kolik hereček by bylo zapotřebí, kdyby se každá vyskytla v padesáti z nich.