Příliš horko, neúřadujeme (edice 2019)

Nadpis říká vše důležité: Zase začala ta část roku, kdy horkem taje asfalt, hrdličky v letu se samovolně vzněcují & mě se nechce nic dělat, rozhodně nic psát do virtuální bažiny. Je na to moc horko a většinu času trávím ve spletenci tunelů vyhloubených pod Celou, příliš hluboko na elektřinu nebo internet. Aspoň myslím. Je netriviální šance, že vidina tunelů chladné hlíny je jen halucinace z horka nebo zbloudilý sen.

Příjemné je vyjet na kole velice brzy ráno, co nejdříve po rozednění, klidně před pátou hodinou, když už slunce svítí, ale stále nestihlo rozžehnout tropickou pec. Lepší než vyrážet večer, kdy nesnesitelné vedro trvá dokud slunce nezapadne hluboko za obzor.

V těchto dnech se mi nic nechce psát. V souboru s rozepsanými články leží 34 částečně vyvinutých zárodků nových textů, ale, aspoň pro mě, je snazší něco napsat z nuly, než se něco snažit dokončit. Pak to dopadá, že mi něco leží měsíc nebo dva na disku, skoro hotové, čekající na poslední uhlazení, které se nedostává. Proto radši tyhle bláboly o tom, že je venku horko, o skutečnosti, které si je každý velice dobře vědom…