Nechci to mít ve své složce

Občas slýchávám něco v duchu „To nebudu googlit. Nechci to mít v historii hledání“. Když to slyším, vždy žasnu. Jak někdo může dobrovolně přijmout situaci, kdy sám sebe musí cenzurovat a omezovat svou zvědavost a touhu poznávat v obavě, aby jeho hledání neskončilo ve složce internetového hegemona, kterou na uživatele kompiluje, a celé to přejít bez kritického zamyšlení, že je na tom něco velice špatně.

Samozřejmě internetový hegemon chce mít všechno roztříděné do složek se jmény, fotkami a adresami uživatelů a přesvědčil nás, že radikálně stupidní myšlenka „být přihlášený k vyhledávači“ je nejen normální, ale také jde o dobrý nápad. Dosáhl toho zabalením všech služeb pod jeden účet, kdy, když jste přihlášeni do jednoho, jste přihlášeni do všech a vaše složka může bobtnat.

Tahle sebe-cenzura je možná banálním, ale faktickým příkladem chilling effects – odrazení od něčeho zcela legitimního ze strachu před možnými negativními následky. Jde o malé popostrčení nenápadně formující, jak probíhá náš internetový život. Pořád to chceme udělat, ale neučiníme tak, protože nechceme, aby se o to nás vědělo, aby chladně kalkulující gigant online reklamy neznal naše skutečné touhy.

Jiný svět, kde se nikdy nemusíme zastavovat a přemýšlet, co o sobě prozradíte algoritmickým vládcům, je možný. Prvním krůčkem může představovat prosté odhlášení. Aktivně nenapomáhat nepříteli v jeho činnosti představuje dobrý začátek. Ale to samo o sobě nestačí. Hegemonům nabízející triviální služby výměnou ze sledování, reklamu a posléze i hotovost, se musíme zcela vyhnout a nahradit je alternativami, pro které nejsme jen surovým materiálem sloužící pro zefektivnění manipulace s námi a který nás nenutí se vnitřně cenzurovat.

+1: Tohle mimochodem ukazuje, že idea algoritmů jako neutrálního a spravedlivého zprostředkovatele, je naprosto zcestná. Už jen nasazení určitého mechanismu nebo programu, je svévolné rozhodnutí se zamýšlenými (a nečekanými) důsledky