Shin Godzilla

Od doby, co jsem viděl Contagion, mě lákají filmy žánru administrativní akce, kde problém nepřekoná osamělý hrdina obvykle násilnými prostředky, ale kolektiv a instituce za pomoci často mezinárodní kooperace a spolupráce.

Do tohoto žánru (možná překvapivě) spadá Godzilla, jak ta první z roku '54, tak mnohem více i poslední japonská Shin Godzilla. O ní jsem dozvěděl od kluků z RLM, když nepříliš příznivě hodnotili nejnovější americký film o atomovém ještěrovi a Jay Bauman zmínil, že jako přípravu se podíval na Shin Godzillu, která byla perfektní.

Shin představuje Godzillu aktualizovanou pro Japonsko po Fukušimě a zemětřesení Tóhoku, které jaderné neštěstí nastartovalo. Těžiště se přesunulo z šoku jaderného bombardování ke strachu z nezastavitelné povahy přírodních a jaderných katastrof. Godzilla vždy symbolizovala něco strašlivějšího a silnějšího než lidstvo, v tomto případě ještěr je tsunami, zemětřesení a roztavený jaderný reaktor v jednom.

Shin přináší zajímavý úhel pohledu. Je vyprávěn z perspektivy mnoha politických špiček a vědců, kteří se snaží přijít na to co dělat. Na jedné straně se nacházejí v nemožné situaci na níž nejsou připravení a na druhé jsou zároveň svázaní byrokracií, regulacemi, procedurami a zákony. Nemůžou okamžitě dělat, co je třeba a co je nutné. Místo toho se svolávají nekonečné série porad a nouzových tiskových konferencí, jako satiru na nekompetentní politickou garnituru, která nedokázala adekvátně zareagovat na Tóhoku a Fukušimu.

Film nemá žádného hrdinu a ani žádného antagonistu – jen mnoho jedinců, často postradatelných a zaměnitelných, kteří se snaží zastavit netečnou sílu přírody. USA hraje roli jakéhosi antagonisty a film tak prozkoumává submisivní vztah Japonska ke Spojeným Státům od konce druhé světové války. Ta, spolu s ozvěnami jaderného holokaustu, hraje klíčovou roli, politická opatrnost a neochota reagovat bezprostředně jsou zakořeněné v druhé světové válce. Povolat armádu by znamenalo mobilizovat SDF poprvé v historii, stejně tak dovolit použití jaderných zbraní na území Japonska by představovalo obrovské selhání.

A zatímco katastrofa probíhá, život běží dál, rozhodnutí je třeba učinit, zorganizovat záchranné operace, plánovat, politikaření pokračuje. Ne že by lidé na špičce byli špatní, jen přemýšlí, co potom, jako v reálném světě – život se nezastaví, aby uvolnil cestu dramatickému příběhu Osamělého Hrdiny. Filmem se neustále míhá milion postav, každá jen na okamžik, na obrazovce představena jménem a pozicí, a situace se rychle valí dál, tempo a střih filmu je rychlé někdy až zběsilé.

Už to nebudu protahovat & radši to zakončím: Shin Godzilla je super, je to kaiju film, drama, satira, dekonstrukce žánru, která se v domovském Japonsku dočkala obrovského úspěchu.