Můžu prosit jeden malý fototranzistor?

Udělal jsem to zase. Chtěl jsem přestat, ale nemůžu si pomoct. Mám problém. Zase jsem šel nakupovat do GM electronic. Nemůžu se nabažit té neochoty prodavačů a legendárně špatného zacházení se zákazníky. Už od rána jsem se třásl nedočkavostí, jakého odporu ke klientele se dočkám dneska a peoni za kasou zas nezklamali. Proto je GM tak zatraceně silná značka. Jsou tak zatraceně konzistentní a zákazník vždy ví, čeho se dočká.

Dole jsem kupoval tavnou pistoli. Mladý prodavač, který se pohyboval s elegancí kraba, který chtěl pomoci, ale pořád byl krabem, mohl chodit jen do boku a neviděl, co beze z regálů, se zeptal, jestli chci tu na malé nebo velké tyčinky. Odpověděl jsem, že je to celkem jedno a na vteřinu začal hloubat o relativních přednostech obou variant. On to nebral jako signál, aby popadl tu dražší a snažil se ji střelit, ale vzal obě, ukazoval je a říkal „vel-ké“ a „ma-lé“, jako když se snažíte dorozumět s cizincem bez znalosti jeho jazyka – mluvte jen pomaleji a víc nahlas a doufáte, že vám nějakým zázrakem porozumí. Já mu rozuměl, jen mi to bylo jedno.

Nakonec mi dovolil koupit artikl, aniž bych cítil silné preference o jeho každém atributu. Když jsem se pak odhodlával vystoupat do patra, pro další kolo masochistického merkantilismu, řekl „Vy jste mladý,“ (moje plešatá hlava kolem házela prasátka), „s vámi to nesekne, až to nahoře uvidíte.“ Když jsem nereagoval, dodal: „Nemyslím to nijak špatně.“ Věděl jsem naprosto přesně, jak to myslí. Nahoře sídlí hlavní atrakce celého cirkusu, tak populární, že se k němu musí vystát dlouhá fronta.

Nikdo tam totiž není příliš ve spěchu. Stojí jim tam třicet lidí, někteří z nich ve frontě oslavili třetí narozeniny, ale to není důvod k urgenci. Ani v nejmenším. V jednu chvíli jsem sledoval prodavače s výrazem někoho, kdo nedávno jen tak-tak přežil zával krabicemi s Schottkyho diodami, jak si to štráduje z jedné strany nekonečného pultu na druhý, hrnek kafe v ruce, a žasl jsem. Ta elegance, ta noblesa, ta sebedůvěra ve vlastní nepostradatelnost pro nevzdělané peony hladově postávající na druhé, neprivilegované, straně pultu. V jednu chvíli jsem usnul a když jsem po setmění zase přišel k sobě, stále jsem ho měl v zorném poli, pořád s hrnkem v drápech, pořád na cestě ke kase číslo pět. Tohle je důvod, proč chodím nakupovat právě tam.

Ideální způsob, jak s prodavači interagovat (pokud nechcete přijít o cirkus úplně a objednávat online) je plácnout na pult papír se seznamem produktových kódů a kvantit a nechat přiděleného permoníka, aby se ponořil do magického království maličkých šuplíčků s tranzistory, svorkovnicemi a fotorezistory, hledal, po čem touží vaše srdce s tím, že se někdy možná vynoří s podnosem plným nejvytříbenějších PN přechodů, jaké kdy spatřily světlo světa.

Když pobočky GM budete brát jako výdejní automaty, které nejsou ještě úplně automatizované, začnou dávat dokonalý smysl. Hlavně tam nechoďte s vágní představou a očekáváním, že vám poradí nebo poskytnou jakoukoli jinou službu. Když nevíte naprosto přesně, jste lůza. Když se nelíbíte prodavači, jste spodina. Když jste u špatné kasy, jste neřád. Nebo tam choďte vyzkoušet, jak s vámi budou jednat, jestli jako s lejnem na podrážce nebo jako lejnem a rukávu. Pak nikdy nebudete zklamaní.