Čtyři pěsti

Pozdě vstávám, spím přes den a pak jsem dlouho vzhůru, dokud se noc nezačne lámat přes hranu dne. Má to v sobě opojné kouzlo, když v pět ráno naladěný na nejvyšší možnou vlnu, poslouchám Four Fists – kolaboraci mezi Astronautalisem a P.O.S – & konečně zas něco dělám, energie na rozdávání, pocit nezastavitelnosti, den nekončí dokud nejsme všichni mrtvý & vesmír vychladl.

Bojím se jen jediného, a to že se tahle pomíjivá jiskřička nebude dlouhé měsíce nebo roky opakovat. Že se vrátí temnota a strnulost.

Může mě těšit aspoň myšlenka na to, že z vysoké vlny zůstane asociace mezi Four Fists a tím pocitem, kdy se valím vpřed jako juggernaut & nic na světě nepředstavuje závažnou překážku, a možná někdy daleko v budoucnosti, když mi k uším opět dolehne Nobody's Biz, Annihilation nebo MMMMMHMMMMM, ty plameny prvního ohně se znovu rozžehnou.

Nezbývá než doufat.