Osvoboďme Orion 3

Musím se vám svěřit s jedním tajemstvím: Master of Orion 2 je návyková hra i 23 let po vydání. Žádná grafika a čirá mechanika, tak jak to mám rád. O návykovosti svědčí prostý fakt, že jsem posledních pár nocí obětoval právě na oltáři Orionu. Tentokrát ale nešlo o mrhání časem, tentokrát to byl „výzkum“ pro free software předělávku této hry. Abych ji mohl věrně napodobit, musím nejdřív intimně znát všechny detaily a zákruty hry a ty nejlépe nahromadím prostřednictvím nekonečných hodin kosmických bitev.

A že to byly bitvy! Hrál jsem jednu hru za Sakkry, odporné feudální ještěry žijící pod zemí. Ti jako feudálové nemůžou za boha nic vyzkoumat, ale na druhou stranu se množí jako králíci, díky podzemnímu životu se jich na každou planetu vejde dvakrát víc než bůh zamýšlel a staví rychleji kosmické lodi. Jediná rozumná taktika je v takové situaci kolonizovat co nejvíce planet, co nejvíce se rozmnožit a všechno řešit hrubou silou. Výrobní kapacity jsou na nic, nevadí, do fabrik naženu armádu dělníků. Nemůžu nic vyzkoumat, nevadí, do laboratoří naženu armádu negramotných ještěrů a něco se stane, nebo můžu naverbovat armádu špionů a ti něco zajímavého ukradnou. To je jedna z věcí, kterou mám na MOO2 rád: Existuje mnoho možností jak dosáhnout kýženého cíle. Jako příklad si vezměte technologie – můžu je vyzkoumat, ukradnout tajnými agenty, diplomaticky směnit, vyžádat je od slabšího národa, ukořistit při obsazení planety, extrahovat z obsazené lodi, dostat od naverbovaného velitele, objevit v prehistorických troskách na povrchu planety nebo je získat během náhodné kosmické události. Já byl smrdutý ještěr z jeskyně a proto většina z těchto variant nepřipadala v úvahu. Počítal jsem ale, že vytrénuji armádu agentů a ti ukradnou nedostupné technologie. Jaká byla první rasa, na kterou jsem narazil? Darlokové, mistři špioni, od kterých žádný smrdutý ještěr nikdy nic neukradne. Nastala rychlá změna plánu: Produkovat jednu loď za druhou a posílat je vstříc smrtícím kanonům nepřítele a doufat, že se podaří obsadit některé jejich planety. Začalo období, kdy jsem vedl čtyři války na čtyřech frontách se čtyřmi různými říšemi, vyjednával pakt neútočení s další a přitom se snažil neustále expandovat, protože, jak už zaznělo, to byl jediný způsob, jak vést smrduté ještěry k vítězství.

Pak, když vyhladíte zbytek kosmu a vybafne na vás vítězná animace v rozlišení 320x240, si uvědomíte, že už je skoro ráno. A takovéto oběti dělám kvůli „výzkumu“.