Film noir

Jestli si chcete něco poslechnout, zkuste třeba Film Noir od skupiny Autism. Jde o hutné album v post-rock/post-metal/post-hardcore duchu, kterým se line jedno unifikované téma. Skupina zašla velice hluboko ve snaze prozkoumávat neveselá témata jako je alkoholismus, zneužívání – fyzické i psychologické – manipulace a další. Kdybych musel Film Noir někomu krátce popsat, shrnul bych to: Je to o chlapovi, který znenadání zabil svojí ženu a děti. Track Brittle Bones v tomto ohledu představuje vrchol alba a jde o velice náročný materiál na první poslech. Skupina se rozhodla – jestli je to rozumné nebo ne, nechám na vás – použít záznam skutečných telefonátů na tísňové linky, reálné útržky skutečných traumat a proto to působí tak zatraceně nepříjemně. Když jsem track poslouchal poprvé, hlavou se mi prohnalo, že tohle je příliš skutečné, aby to bylo nafingované, ale na druhou stranu přece nemůže jít o skutečnost, to by bylo příliš zvrácené. Nevím, jestli bychom měli vychvalovat použití (někdo by řekl zneužití) skutečného traumatu, ale na druhou stranu to vyvolalo kýženou odezvu – pokud jí bylo šokovat.

Film Noir mi do sluchátek hraje už pár večerů a připadá mi, že v sobě má ještě několik poslechů. Za mě dobrý, hodnotím pozitivně.

Pokud jsou tyto manévry na vás moc, můžete si poslechnout třeba loňské album Mogwaie Kin.