Kde jsou všichni?

Fermiho paradox je odborný název pro prostou otázku: Kde jsou všichni? Vesmír je obrovský, obsahuje miliardy galaxií z nichž každá má miliardy hvězd a miliardy planet, některé se podobají Zemi velikostí a oběžnou drahou v obyvatelné zóně, ve které může existovat tekoucí voda a tohle všechno existuje miliardy let. Proto se zdá nepravděpodobné, že bychom byli zcela sami – jediná obyvatelná planeta uprostřed gigantického mrtvého kosmu. Statisticky vzato mimozemšťané musí někde existovat. Kde tedy jsou?

Nebo snad náš v hlas v kosmu zní osamocen?

Obě odpovědi na tuhle otázku jsou strašlivé. Jestli jsme sami, pak je děsivé si představit, že ta nepopsatelná rozsáhlost kosmu je zcela prázdná, jen hvězdy, planety a prach, ale žádný vyšší organický život. Na druhou stranu pokud nejsme sami, jací jsou ti další? Jak mohou vypadat životní formy, které se vyvinuly zcela odděleně od našeho stromu života?

I když se SETI snaží sebevíc, nic nenasvědčuje tomu, že máme nějaké byť jen vzdálené sousedy. Kde jsou všichni?

Klasické teorie spekulují, že vznik života nebo přechod ke komplikovanějším formám života je neuvěřitelně vzácný nebo že se každá civilizace neodvratně vyhladí. Kdybych si měl vsadit, tipoval bych variantu číslo dvě. Naše civilizace nebo jen její technologická fazeta je velice mladá. Od počátku industriální revoluce uběhlo něco jako 400 let, rádiové vlny vysíláme sto let, jaderné zbraně máme 74 let, web oslavil třicetiny, počítače ve velkém požírají svět poslední dvě dekády a vypadá to, že za deset let AI vytlačí lidskou práci. To je jako nic. Čtyři staletí představují pouhých 0.0000088% existence této planety. Vznik civilizace v galaktickém časovém měřítku je jeden okamžik. Pokud nějaké civilizace vznikly, kam se poděly? Moje peníze na anihilaci.

Tiskem proletěla zmínka o spekulativní studii, která prověřuje hypotézu, zdali kosmos není plný sebereplikujících plavidel, která se navzájem požírají. Tuto hypotézu můžeme ověřit jedině, když nějaké uvidíme, ale pak jsme rozřešili Fermiho paradox a doba planých spekulací pominula.

Nicméně jde o odvážný a imaginativní přístup. To ano. Ale možná nemusíme spekulovat o hi-tech náležitostech hard sci-fi. Nikde jsem nečetl o eventualitě, že inteligentní život eventuálně ztratí vůli žít a že nevidí smysl vesmírné kolonizace.

Idea kosmických stanic a života na jiných planetách je zakořeněna ve sci-fi a vypůjčuje si z romantického obrazu dobyvatelů a objevitelů, ale není aktualizovaná pro svět po AI revoluci. Předně vesmír je uniformní – všechna místa jsou stejná jako všechna ostatní, všude je stejná koncentrace chemických prvků, proč byste tedy cestovali k jiné hvězdě, když je tam přinejlepším všechno stejné jako na Zemi? Samotná sci-fi idea mezihvězdného obchodu a transportu produktů je zcela bizarní ve světě, kde existuje 3D tisk. Jediné, co musíte přepravit je jedna 3D tiskárna.

Úvahy kolonizace kosmu jsou nasáklé expancionismem, rozmáhání v zájmu rozmáhání, lidská rasa potřebuje svůj lebensraum. Preventivní expanze do kosmu má smysl jen podle teorie her – musíme obsadit území a zabránit jiným civilizacím, aby nás vyhubily. Ale i ty počítají s implicitním předpokladem, že neznámé civilizace jsou nám podobné a vyznávají podobné hodnoty.

Když odhlédneme od teorie her, jediný jiný důvod, proč by živý organismus chtěl cestovat k jiné hvězdě, je situace, kdy se jejich hvězda blíží finálnímu kataklyzmatu.

Ale možná ani to ne. Všechny tyto úvahy berou vědomí jako něco cenného, co stojí za to zachovat. Nejsem si tím tak jistý. Dost možná jde o komplikovanou iluzi, přežitek nevědomých zvířat, evoluční princip, kdy zůstalo, co fungovalo, a fungoval vrozený existenční strach.

Pokrok v AI a celkové zastarání lidstva, které přestane být nutné, nás této iluze pomalu zbavuje. Kdybychom měli možnost uspokojit téměř každou materiální touhu, co bychom doopravdy chtěli? Nemyslím si, že existuje optimistická odpověď. Expandovat pro expanzi samotnou? Maximalizovat slast a zemřít na předávkování nekonečným přísunem čistého morfinu? Žít v eskapismu virtuální reality, která bude vypnuta spolu se všemi obyvateli? Proč ne? Ale všechny tyto úvahy se nemůžou osvobodit od předpokladů, že vysoce vyspělá civilizace je nám podobná. Je také možné, že civilizace se technologické singularitě promění tak drasticky, že se svým starým já nemá nic společného a nemáme šanci toto uspořádání pochopit. Naše snahy nalézt mimozemšťany jsou jen snahou ve hvězdách nalézt nás samé.

(Uploadovat mysl do „cloudu“ znamená, zničit mysl a stát se simulací, zbavit se lidství a okovů reality.)

Pokud budeme uvažovat, že jsou podobní jako my, proč ne třeba tohle: Důvod proč nevidíme inteligentní život, je ten, že ho není moc – každá civilizace si po AI revoluci prošla podobným osudem – civilizace existovala krátkou dobu, surveillance kapitalismus zvítězil, několik jedinců vlastnilo veškeré výrobní prostředky, zbytek populace nebyl potřebný a proto tito příživníci, somráci a parazité byli eliminováni. Zůstalo jen několik vlastníků, kteří navěky žijí ve svých kójích velikostí planet.

Proč ne? Možná k vyřešení Fermiho paradoxu nepotřebujeme víc dat, ale víc fantazie.

Nicméně skutečnost, že nepozorujeme žádné další formy života, nám nedává příliš naději.