Cizí kola

Občas opravuji kola, cizí kola, jiná než je moje troska. Znáte to: Po chirurgickém zákroku výměny toho či onoho vyladím přehazovačku a projedu malý okruh, abych zjistil, zdali to přehazuje. Každé kolo mi pod zadkem působí divně – rám je příliš dlouhý nebo krátký, řídítka jsou příliš široká, z odpružení dostávám mořskou nemoc a podobně. Každý aspekt a každý detail bicyklu je aspoň trochu mimo. Pak si sednu na svojí mašinu a svět je zase v pořádku. Ocelový rám bez odpružení, který mi padne & přesně vím, co od něj čekat. Neříkám, že je lepší. Naopak. Je starší, někdy mnohem starší, jde o výkvět konce devadesátých let a technologie a materiály od té doby postoupily, ale je moje, vytvarované a přizpůsobené pro vašeho věrného vypravěče a jeho pozadí. Roky budovaná svalová paměť se nemusí přizpůsobovat, když zaberu do pedálů, působí to správně, jako sametové pohlazení jazykem kosmické karmy. Když říkám správně, myslím tím hlavně, že to bez pružin trochu skáče, ale to je součást požitku – sedíte na konstrukci ocelových trubek, na mechanickém soustrojí obrovské efektivity.

Měl bych asi přestat psát tyhle nonsensy, když nemají žádnou pointu, nicméně k dobru ještě tohle: Kola bez jakéhokoli odpružení, zavržená MTB komunitou jako relikty minulého tisíciletí, se vracejí na scénu, jen teď jsou marketingovým strojem překřtěna na gravel bike. Nejde o stroje striktně specializované pro silnice a zároveň se vyhýbají absurditám moderních horských kol. Jde o zařízení pro ty, kteří chtějí používat kolo ke svému primárnímu účelu a chtějí jezdit. V tomto světle můj ludditský bicykl nepůsobí vůbec zastarale, ale je z něj cítit nečekaná vůně moderny.