Ze života prionů

Co je naživu a co už ne? Všichni se shodneme na extrémech: Kámen zcela jistě není živý a žirafa zcela jistě je. Ale kde je dělící čára, jak přesně můžeme rozlišit ony dvě kategorie, jaká jsou kritéria oddělující jedno od druhého. Učebnice biologie utrousí něco duchu, že organismus obsahuje DNA, RNA, bílkoviny, musí se sám rozmnožovat a disponovat metabolismem. Podle těchto pravidel: opice – živá, pavouk – živý, plankton – živý, bakterie – živá.

Ale pak tu máme viry, které z definic vybočují. Rozmnožují se a v maličké bílkovinné krustě nesou DNA, ale nedokážou nic sami, potřebují pomoc hostitele, stejně tak nemají metabolismus. Viry se nacházejí na pomezí dvou světů, nebo poeticky, jak jsem někde četl, představují jmelí na stromě života. Přitom existují gigantické viry velikostí přesahující nejmenší bakterie a virofágy – viry napadající jiné viry. Tady situace začíná být poněkud mlhavá.¹

A pak tu jsou priony – infekční agenti způsobující mimo jiné nemoc šílených krav -, kteří se zcela vymykají klasifikaci živé/neživé. Jde o bílkoviny, zcela běžně se vyskytující v mozkové tkáni zvířat a lidí, které jsou zdeformované tak, že neplní svoji původní úlohu a při kontaktu se zdravou prionovou bílkovinou ji změní na infekční variantu, vyrobí si svého dvojníka.

Jsou naživu nebo ne? Rozmnožují se to ano, ale neobsahují žádné nukleové kyseliny, ani stopy po DNA nebo RNA. Jde o nakažlivé samoreplikující se molekuly, které našly slabinu hostitelského organismu.

Zdali jde o život nebo ne, je jen akademická otázka, která neovlivní jeden fakt a to, že existují a způsobují hrozivé degenerativní choroby mozku, které se projevují rychle postupující demencí a jsou vždy 100% fatální bez možnosti léčby. Pravděpodobně to nejhorší na celé morbidní záležitosti: Vadný prion může, byť extrémně vzácně, vzniknout samovolně a když se tak stane, jste v háji.

Nahodilé krutosti kosmu dávají tušit, že kosmos nebyl stvořen milujícím bohem, protože jestli by tomu tak bylo, byl by to sadistický a krutý stvořitel, který jen zkouší, co mu může projít. Leda, že by se v bibli psalo velice malým písmem někde v knize genesis: Osmého dne bůh stvořil priony, rakovinu a taratomy. A viděl bůh, že to bylo dobré.

1. S trochou poetické licence můžeme lidi s nachlazením považovat za zombie – jsou nakaženi něčím, co je na pomezí života a smrti. Tedy té licence bude třeba nezanedbatelné množství, ale to by nikdy nemělo stát v cestě dobré anekdotě.