Whataboutism (komunisti jsou submisivní svině)
Při padesátém výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy se poslední přeživší komunisté z KSČM mohli přetrhnout, aby podali události invaze v co nejlepším možném světle jako něco, co nestojí za řeč nebo ještě lépe jako pozitivní událost v dějinách naší země. Místo toho, aby se věnovali idejím socialismu, se snaží očistit sověty a zahladit kriminální šílenství tohoto kriminálního režimu.
„Sověti při invazi invazi nepoužívali napalm, neměli Agent Orange […], české ženy nebyly sovětskými vojáky nuceny k prostituci,“
Tohle není nic jiného než nepokrytý whataboutismus – stará sovětská propagandistická strategie, která získala jméno ze spojení what about, volně přeloženo ale co třeba. Tenhle manévr se snaží omluvit činy jedné strany tím, že poukáže na jiné často horší činy druhé strany, tím zdánlivě odhalí pokrytectví původního stěžovatele a popře jeho argumenty.
Komunisté říkají Sověti k nám nahnali tanky, zemřelo 137 českých civilistů, ale Američané "ve Vietnamu používali napalm a Argent Orange," jako kdyby to něco znamenalo. Protože někdo jiný provedl něco diskutabilně horšího, okupace nemá mít žádnou váhu a naopak má působit omluvitelně. Ale co třeba tohle: Oba akty mohou být zavrženíhodné zároveň – ten horší nevymaže ten méně strašlivý, zločin jedné strany nelegitimizuje zločiny strany druhé.
Jde o argument o hladovějících dětech v Africe. Však to znáte: Jeden člověk řekne, že se cítí strašně, někdo jiný mu začne oponovat, že to není tak hrozné, protože hladovějící děti v Africe se mají podstatně hůř—jako kdyby jedno mělo anulovat to druhé. Máš pravdu, teď když vím, že někdo na světě umírá hlady, všechno moje strádání dočista zmizelo.
Nic z toho nedává žádný logický smysl a komunističtí pohůnci, kteří při vyvrcholení provolávají slávu sovětskému svazu, se jen ze všech sil snaží rehabilitovat sovětský režim. Masochisticky touží po velkém bratru, aby je zas ovládal a ponižoval. Chtějí se zas nacházet v submisivní pozici a užívat si týrání.
Připadá mi, že KSČM je mrtvá strana, zcela vyhlodaná a dutá, která už jen touží po mocné autokratické figuře, kterou můžou milovat, uctívat a servilně plnit její touhy, zatímco ona je nenávidí a zneužívá. Komunisté definitivně zanevřeli na otázky socialismu, zapomněli na Marxe, velké ideály hodili k ledu, teď jen masturbují při představě velkého diktátora dávných let, figury, která je potrestá a oni budou milovat každou ránu bičem.