Do vesmíru si vezměte teplý svetr

Vakuum kosmu není zas tak nebezpečné. Pobyt v něm bez ochrany vás zabije, o tom žádná, ale pomaleji, než by člověk odkojený sci-fi čekal. Kdybyste se v něm najednou ocitli nazí, okamžitě nezmrznete a ani neexplodujete. Budete žít. Chvíli. O patnáct vteřin později, kdy krev bez kyslíku dorazí do mozku, ztratíte vědomí a pár minut nato zemřete. Prázdný prostor vesmíru má dvě hlavní vlastnosti neslučitelné s životem: Vakuum a zimu.

I když je teplota tam venku pouhých -270°C, nepředstavuje tak velký problém. Pochopitelně je smrtelná, ale nedostatek kyslíku vás zabije mnohem, mnohem rychleji. Protože se právě nacházíte ve vakuu, není kolem vás nic, co může odvádět vaše tělesné teplo. Vesmír je jedna obrovská izolující termoska. Teplotu pořád budete ztrácet vyzařováním, ale to je relativně pomalý proces. Vezměte si svetr a budete v pohodě.

Větší problém představuje vakuum a ním spojená nouze o dýchatelný kyslík. Ten potřebujeme neustále a když se jeho přísun zastaví byť jen na vteřinu, ztratíme vědomí a fatální konec na sebe nenechá dlouho čekat. Pokud se najednou vyskytnete v kosmu, nějaký kyslík bude ještě chvíli kolovat ve vaší krvi. Když dojde, světla zhasnou. Vtip je v tom, že nepotřebujete kyslík v plicích, ale v krvi. Stačilo by ji okysličit externě.

Samozřejmě nulový tlak vyžene nejen vzduch z plic, ale i vzduch a jiný materiál z druhé strany, popraskají vám žilky na povrchu těla a v očích, můžou vám prasknout bubínky uší, začnou se vám vařit sliny na jazyku a spálí vás UV záření, ale to jsou jen podružné problémy vedle udušení.

Rozhodně neexplodujete nebo okamžitě neumrznete. Tkáně svalů se v nulovém tlaku nafouknou na dvojnásobek objemu a budete vypadat víc jako namakaný svalovec než nafouknutá mrtvola.

Lidská kůže překvapivě nemusí být ochráněná a hermeticky oddělená od vakua, protože je sama vzduchotěsná a dostatečně odolná. Stačí jenom, když je mechanicky stlačená, aby si udržela obvyklý tvar, třeba pomocí těsné elastické kombinézy doplněné helmou, která obsahuje dýchatelné plyny.

A přesně takový skafandr označovaný jako space activity suit (SAS) existuje. Jeho první verze byly vyvíjená v padesátých letech, od té doby se objevily nové iterace, ale žádná z nich se nepodívala do kosmu. Takhle vypadal v roce 1971 a takhle vypadá dnes – jako vystřižený ze sci-fi filmu.

Konvenční skafandry udržují vnitřní tlak plynem, v podstatě jde o nafouknuté balony vytvarované do podoby lidského těla a překryté bílou ochrannou vrstvou proti radiaci, žáru slunečních paprsků a mikrometeoritům. Je to jeden způsob, ale ne jediný. SAS je lehčí, ohebnější, dovoluje snazší pohyb, díra velká 1mm² neohrozí nositele. Byl testován skoro 3 hodiny ve vakuové komoře a obstál.

Před nějakou dobou jsem tu vychvaloval film Marťan a žasl nad bojem proti neúprosnosti kosmu. Teď je jasné, že by mohl zajít ještě dál, do ještě absurdnější roviny. Hlavní hrdina by mohl utéct do kosmu v na koleně sestaveném skafandru. Stačí k tomu materiál, který je pružný, ale dostatečně pevný, obalit jím tělo, ochranné brýle, okysličit krev, zbavit se CO₂ a můžeme letět & dát si rendez-vous se záchrannou misí.

+1: Minule avizovaný článek se odkládá. Je zapotřebí hodně wikipediování.