Universalismus, politika identity, demokracie

V průsečíku vennova diagramu oblíbených anarchistů a antropologů se nachází jediné jméno: David Graeber. Jeho kniha Dluh – prvních 5000 let představovala rozkošnou sondu do historie dluhu z pohledu antropologů, kteří jako jedni z mála skutečně vědí o čem mluví.

Je to také právě Graeber, kdo napsal stať o universalismu a politice identity ve světle revoluce žlutých vest prohnané optikou anarchismu. Tyto dvě věci – universalismus a politika identity – mi ležely už nějakou dobu v hlavě a on na mě vrhl nové světlo.

Asi takhle: Na papíře jsem fandou vznešených ideálů universalismu, ale když ten buď nevede k reálným změnám nebo, jak naznačuje Graeber, není možný, pak politika identity je jedinou možnou alternativou pro nějaký pokrok. Jinak nemůžeme dosáhnout pohybu vpřed v sociálních otázkách, i když půjde o nerovnoměrnou a rozeklanou cestu, která vypadá, že každou chvíli nadržuje někomu jinému, jen ne nám. Graeber učinil radikální krok vzad a argumentoval, že universalismus je pouhá iluze dostupná těm, kdo si ji mohou dovolit.

Přečtete si ji, nebudu tu ztrácet čas jejím opakováním.

Zmíním jen jednu věc: Žluté vesty požadují rezignaci Macrona. Někdo je může nařknout, že jsou nedemokratičtí a nerespektují výsledky voleb. Nevím, jestli se to stalo ve Francii, ale tady u nás, vždy když se zvedne protest například proti Babišovi a lidé nadšeně a s optimismem zaplní Václavák, je to slyšet ze všech stran a hlavně z Hradu – tihle lidé nerespektují výsledky voleb, jak si to jenom představují, vystrkovat hlavy.

Tento argumentační manévr mě fascinuje, protože degraduje demokracii jen na akt voleb. Potom, co jste vhodili lístek do urny, zavřete na čtyři roky hubu, ten kdo vyhrál, vyhrál a teď si může dělat, co se mu zlíbí. Jo, ANO zvítězila, ale to neznamená, že se k jejich machinacím nemůže nikdo vyjadřovat. Proces běží dál. Diskuze neustává.

Stejný podtext mají vytrvalé útoky na neziskové organizace nebo nezávislá média – snaží se eliminovat externí síly, které můžou kecat do machinací moci. SPD o nich prohlašuje, že „ideologizují politiku“, což je hodně podivné tvrzení, protože politika je z principu ideologická. Co tím myslí, že neziskovky podporují jinou ideologii, než tu jejich a snaží se je utišit.