Twitter mě sere stále víc & víc

Titulek říká všechno důležité. Twitter se v poslední době stává stále méně užitečný & více invazivní.

Přes hranici letargie mě tentokrát přehodil fakt, že twitter začal tlačit doporučení tweetů mezi oznámení. Tím porušil nepsanou dohodu, že v rubrice „oznámení“ se objeví jen „oznámení“, tedy věci, které se nějakým způsobem týkají mě. Jde o odpovědi, retweety a podobné, jen události, které si potenciálně žádají mojí pozornost. Ne to, co algoritmus vyladěný pro zvýšení „engagementu“ vyhodnotil, že by se mi mohlo líbit & co by mě na jejich stránce udrželo o něco déle. Je mi naprosto jasné, proč to dělají, chtějí v uživatelích živit dopaminový cyklus gratifikace. Ale tohle mi případá jako podvod, jako levný trik prodavače ojetých aut.

Přihlásím se na twitter a vidím v záložce nahoře na stránce maličké červené číslo. To znamená, že někdo něco mého lajknul, něco retweetnul, na něco odpověděl, to sociálním zvířatům jako jsme vy všichni, prahnoucím po společenském uznání, do mozku vstříkne malou dávku dopaminu. Mechanika hracího automatu, který rozdává malé odměny v nepravidelných cyklech, živí socnety & pěstuje v jejich uživatelích kompulzivní chování nebo rovnou závislost.

Ale když se dozvím, že jde o manipulaci algoritmu, připadám si podvedený. Twitter jen plýtvá mým časem. Tyhle sračky mě nezajímají, už beztak jimi v měřítku menším než malém prokládá „timeline“. To je další věc, která mě už dlouho obtěžuje. Jde zase o to, že si twitter neváží času svých uživatelů & nakládá s nimi jako se zdrojem kliků, který musí za každou cenu využít.

V prehistorických dobách byl twitter prodchnutý osvěžujícím purismem. Nešlo jen o těch 140 znaků, ale také pocit okamžitosti, „timeline“ byla malým oknem do proudu dějin, do kterého se uživatel v jeden okamžik ponořil a vybíral si z plejády stimulů, které se míhaly kolem něj. A když něco propásl? Bylo to pryč, ztracené za ohybem přímky času. Okamžik je jen okamžik, jen mihotavé mávnutí motýlích křídel.

Ale teď je to docela jiná služba, agresivně paternalistická a preskriptivní, optimalizovaná pro naší FOMO stránku, která se klepe strachem, že propásne ten jeden zcela zásadní moment, který změní naše životy k lepšímu, který z nás udělá milionáře, díky kterému skončíme v posteli s partner(em|kou) svých snů. Mohlo by se vám líbit… Nepropásli jste něco… Speciálně pro vás… Vašim přátelům se líbí… Může vás zajímat…

K čemu to je? Uživatel stráví na socnetu víc času, ale je spokojenější? Přináší mu to víc užitku? Funguje to?

Možná, že to funguje podle některých pečlivě vybraných metrik, ale sám si připadám stále víc a víc manipulován algoritmickým systémem, abych dělal věci, které nechci dělat. Potom, co jsem vypnul javascript a videa z youtube začal stahovat přes youtube-dl & pak je sledoval offline, jsem byl volný od nátlaku doporučených videí, která „by se vám mohla líbit“. Změna byla okamžitě hmatatelná.

Je to hra, kterou nechci hrát. Protože když proti nedokonalé mysli jednoho člověka stojí armády behaviorálních psychologů a výzkumníků umělé inteligence, masivní výpočetní výkon a dolary VC, tak není možné vyhrát, není ani možné uhrát remízu.

In a nation run by swine, all pigs are upward-mobile and the rest of us are fucked until we can put our acts together: not necessarily to win, but mainly to keep from losing completely. (HST)

+1: Jo, jak je vidět, tak mě začal sledovat Dmytri Kleiner. Znamená to, že je ze mě teď skutečný komunista?

+2: Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem kapesního vizionáře hodnotil příliš příkře.

+3: Jo a taky twitterová vlákna jsou stupidní. Každý další tweet křičí: založ si blog!