Starý hliník (a další kovy) musí pryč

Potom, co začalo být jasné, že se mě vlastní kolo snaží zabít, se už nedalo couvat. Bylo na čase provést upgrade a vyměnit staré sešlé komponenty za nové, které mají o něco menší touhu po lidské krvi.

Nakoupil jsem nové kliky, převaděče, středové uložení, řetěz. Zítra k tomu přidám ještě zadní kolo, novou kazetu a šlapky. Pak bude přerod kompletní a z původního bicyklu nezůstane skoro nic.

Zatím jsem žádnou z novinek nenainstaloval, jejich lesk a novota je skoro až hypnotická, nechce se mi porušit jejich netknutou auru. Zatím jsem se pustil do opačného procesu. Očesal jsem kolo od starého hliníku a dalších kovů a musím říct, že šlo o proces objevování, který byl plný překvapení a nečekaných zvratů. Tedy většinou šlo o překvapení negativní, ale i tak.

První z nich se ukázalo ještě než závity začaly sténat: Měl jsem rozdílně dlouhé kliky. Jedna měřila 170mm a druhá 175mm. Jaký diletant stavěl moje kolo? Byl tohle důvod k reklamaci? Uznali by ji ještě i když jsem propásl obvyklou záruční dobu o jednu nebo dvě dekády?

Šlapky byly v hrozném stavu, plastová část nakřápnutá, hliníkový pruh groteskně zdeformovaný, každý pád a každá rána o kámen zakódovaná v zprohýbaném kovu. Ale na tom nebylo nic zvláštního, funkci to omezovalo jen okrajově.

Kombinací hrubé síly a důmyslných mechanických nástrojů jsem stáhl kliky ze čtyřhranů, držely jako přibité, jako kdyby za roky provozu k sobě plochy přirostly a stmelily se do monolitického krystalu. Chvíli jsem žil v iluzi, že by šly vybouchat, ani náhodou, nehnuly se ani o vlas. Jako všechno ostatní byly v děsivém stavu, nejen jedna delší než druhá, ale ozubená kola obroušená, okousaná, zlámaná a zohýbaná. Šlo o perfektní vražedný nástroj, nejen tím, že z něj spadne řetěz a pošle jezdce k zemi, ale taky sám o sobě. Chytnout to za kliku a zuby vrazit někomu do lebky. Vrah se skrývá v každém z nás.

Nakonec jsem vytáhl středové uložení a hned mě napadlo, že takhle by asi nemělo vypadat. Nacházelo se na něm víc rzi, než odpovídá technickým normám, které připouští množství velice blízké nule. Samotná osa se točila a v ložiskách nic nedrhlo, ale neměla tu hladkost a plynulost, jako batole v pekáči vymazaném máslem. Měla jistý odpor, pravděpodobně ložiska měla své nejlepší dny dávno za sebou.

Samotné středové uložení bylo chráněné zadřenými závity, které za boha nechtěly pustit. Pět nebo deset minut jsem myslel, že jsem poražený, že staré závity vyhrály. Ale šlo o další potvrzení pravidla, že není nic, co by nevyřešilo vpravdě absurdní množství aplikované síly.

Tady končí exkurze za mechanickými hrůzami starých strojů, šokující v hrůzách, které odhalila. Příště budu pokračovat na pozitivní vlně, staré selhávající orgány vytrháme a na jejich místo vrazíme nové, mladé a přitažlivé náhrady. Kliky s integrovanou osou Shimano Deore XT? Sexy! Chtěl bych je vzít do postele a šeptat jim do ucha sladké nesmysly. Ale víte jak jsem mluvil o vražedném potenciálu? Radši zůstanou v polici.