Sny na přání

Zaráží mě, že mě to napadlo až teď.

Už několikrát jsem tu popisoval sny. Obvykle jde o strašlivé a/nebo morálně sporné výjevy, skoro nikdy nejsou příjemné, v noci mi neuronové synapse jiskří jako zkratovaný obvod a kreslí obrazy totální a nepopsatelné hrůzy. V lepším případě je nevědomá imaginace noci jen tak podivná, bizarní, zvláštní, obskurní, nepřirozená a pitoreskní, že si uvědomím, že jsem uvěznění ve snu a radši se z něj probudím, zmatený a pobouřený, abych unikl jeho následkům.

Několik nocí zpátky se situace změnila & měl jsem mimořádný sen, striktně 18+, příliš grafický na tom, abych ho tu popisoval, porušující minimálně sedm z desatera přikázání, zacházející za hranice toho, co se v běžné společnosti považuje za slušné. S detaily bych se nesvěřil živé duši i kdybych ███████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████. Jak říkám: Mimořádný.

Nebyla to jenom procházka růžovým sadem. Ani v nejlepší chvíli jsem nedokázal uniknout obvyklé kanonádě děsu a nevysvětlitelné hrůzy. Události probíhaly na pozadí historické rekonstrukce směsice konce druhé světové války a rudého teroru prováděného s ostrými zbraněmi. Tisíce mladých mužů se s úsměvem na tváři zabíjeli palbou samopalů, kuchali bajonety, vyhazovali do vzduchu a sám jsem byl neustále v ohrožení života. Mělo to svá pozitiva ale i negativa.

Teď se dostávám k tomu důležitému: Nikdy mě nenapadlo, zdali je možné ovlivnit to, co se mi bude zdát. A vypadá to, že to do určité míry možné je. Podle všeho můžu sny popostrčit určitým směrem za pomoci vizualizace a autosugesce těsně před tím, než jdu spát/usnu. Když chci, aby se mi zdálo o někom nebo o něčem, můžu nahnout misky vah tak, že budu o této osobě/předmětu/prostředí/abstraktním konceptu přemýšlet před tím, než přepadnu přes hranu snů.

Lucidnímu snění se prý dá vypomoci, když si uvědomím, že je něco špatně a musím být ve snu. Například hodiny pokaždé ukazují jiný čas nebo není možné číst z knih, protože text je rozmlžený nebo nesmyslný. Tomuto uvědomění pomáhá (zase prý), když během bdělého stavu provádím kontroly, že se nenacházím ve snu, například často kontroluji hodinky, pak mi tento zvyk zůstane i když spím a můžu ho využít pro start lucidního snění. Burroughs říkal, že ve svých snech měl ruce černé jako uhel. V těch mých je často prostor rozbitý a nespojitý, nemůžu chodit nebo se naopak můžu vznášet. Kdyby mi to došlo, mohl bych nad snem přebrat kontrolu.

Vliv také můžou mít vjemy jako sluch nebo čich. Když spáč něco slyší, může to zakomponovat do svého nevědomého příběhu. Tedy by bylo možné nějakou dobu před probuzením pustit určitou nahrávku a to může z modelíny snů uplácat něco zajímavého.

A přesně tohle je můj nový projekt. Budu se snažit ovlivnit vlastní sny, zkrotit chaos náhodných obrazů a zformovat ho dle vlastní vůle. Pokud budu mít úspěch, něco sem napíšu o procesu a výsledcích.

Stav nevědomí se dá také použít jako nástroj pro řešení problémů. Burroughs se svěřil, že se mu ve snu někdy vyjevily věty („Where naked troubadours shoot snotty baboons“) nebo celé kapitoly knih. To by bylo taky fajn. Ale pro začátek bych se spokojil s nefalšovanými orgiastickými sny jako byl tamten.