Za zpěvu sirén

Teď poslouchám EP I Hear Sirens od stejnojmenné skupiny a musím říct, že za mě dobrý. Takhle neuvěřitelně optimistický a vzletný post-rock jsem potřeboval. Něco přímočarého a s pozitivní zprávou, ale co přesto není nudné a neutopí posluchače v sonických klišé. Chvílemi jde o post-rock v nejčistší formě, energický, dynamický, dravý, ale stále zcela beze slov, jindy se prodírá nadějnými kytarami, které fungují jako emocionální obdoba Shepardova tónu – zvukové iluze, která se tváří jako tón neustále rostoucí výšky. Nahoru, nahoru, nahoru, plný zvuk kytar, jasný rytmus a optimistické & lehké doteky kláves. Everything Was Black And White Except The City Lights je perfektním příkladem, připomíná mi některé kusy od God Is an Astronaut² .

I Hear Sirens – ať už EP nebo skupina jako taková – není žádná novinka. EP bylo vydáno v roce 2007, v době, kdy jsem začal poslouchat post-rock, 11 let zpátky, kdy svět byl o něco jednodušší a optimističtější. Možná proto na mě celkové pozitivní hudební linky tak fungují, mají v sobě něco z těch zapomenutých let, kdy všechno fungovalo, kdy svět jel maximální rychlostí vpřed, hnaný především spalující touhou mládí, naivní a naivně optimistickou, která neměla vady a vady byly vnímány jen jako další výzvy. Ale to všechno je pryč, zůstala jen chátrající těla, zdevastované mysli a hudba jako důkaz, že to nebyl jen eskapistický sen a že jsem skrz ty roky skutečně žili, že ty roky – i když z nich nepřežilo nic – skutečně existovaly a naše srdce v nich bila divoce a s panickou hrůzou, že to všechno jednou může skončit. Teď je o deset let později a nikdo nemůže tvrdit, že svět je stejný jako tehdy. Jen blázen by to tvrdil, jen blázen v hřejivém obětí nějakého mocného opiátu, který zatlačí bolesti a rozklad neodvratně vkrádající se do našich těl a neuronových soustav.

IHS mezitím vydali další dvě alba: Beyond The Sea, Beneath The Sky a pak Between Consciousness And Sleep v roce 2013.

Od té doby uplynulo pět let.

Zdá se to jako věčnost.

Jen hudba zůstala jako vzpomínka na čas, který nikdy nebyl

1. Track Slow Moving Trains z alba F♯ A♯ ∞ od Godspeed You! Black Emperor začíná zvuky klesajícího Shepardova tónu (děkuji wikipedii).
2. Pokud mě archiv neklame, God Is an Astronaut jsem začal poslouchat před deseti lety.