Revenge porn

Na revenge porn mě fascinuje jedna věc: Proč by to někdo dělal? Nemyslím, proč by to někdo zveřejňoval – důvod je v názvu: revenge – ale proč by někdo dobrovolně & konsensuálně pořizoval nebo nechal pořizovat audiovizuální záznam sebe sam[aé]. Nejen záznam explicitního & erotického charakteru, ale jakýkoli jiný záznam? Proč? Nedává to žádný smysl.

Akt distribuce kompromitujícího materiálu je okamžikem transferu autority. Tímhle činem dávám moc nade mnou jinému člověku a věřím, že ji nezneužije. Ve slušné společnosti by ke zneužití dojít nemělo – jde o nemorální/nelegální kratochvíli – ale děje se to.

Co za tím stojí? Možná stupidní přesvědčení, že na člověku záleží nebo že na něm někomu záleží. To jsou sračky. Empatie má cenu propadlých zastavárenských lístků, platí jen dokud je to vzájemně výhodné, pak na to sere pes.

Mnohem víc mě ale fascinuje obecnější otázka: Proč by měl apriori existovat záznam, že jsem žil? Tohle nemůžu pochopit. Připadá mi to jako kombinace narcisismu a strachu ze smrti. Podívejte na tyhle fotky na facebooku, já existoval, já žil, byl jsem lidská bytost s inherentní hodnotou, byl jsem oblíbený, podívejte na ty lajky, lidé si mě vážili.

Jo, ale teď jsi dávno pryč a na ničem z toho už nezáleží. Byl jsi jen jeden z mnoha postradatelných jedinců, kteří z evolučních důvodů toužili po uznání, po přijetí, pod všech těch organických rituálech, aby se necítili tak strašně sami.

Jak se přesvědčuji, můj život & priority jsou – zdá se – značně odlišné od cílů Slušných & Normálních Občanů. Toužím zemřít zcela anonymní smrtí, ideálně dřív, než později, nemám žádnou víru v budoucnost lidstva, historie končí nejpozději za deset let a vždy přemýšlím, co nejhoršího by se mohlo stát. Očekávám od lidí jen to nejhorší & interakce se společností udržuji na naprostém minimu. Proto přebývám v Cele, daleko od tepu čehokoli, co si může říkat civilizace, v tichu nekonečných lesů, neustále rozbahněných cest a samoty. Nechci tady neustále citovat Huntera S. Thompsona, ale ani teď není zbytí, protože se řídím jeho slovy:

„I just never assumed that anybody around me is anything but a potential menace.“

Cela je toho důkazem, zcela nepřístupná, oddělená od světa, dokonalá past. Za několik posledních let se do ní dostali jen dva technici z internetového komanda, jinak nikdo, jen neúprosné ticho lesů.

Hej, nepsal jsem tohle ve snaze vinit oběti, to je příliš chabý manévr. Nechci mudrovat, že to neměly dělat – na to je poté, co se revenge porno dostalo do světa, pozdě – ani se nechci zabývat plytkou kritiku „nikdy nic nepouštěj z ruky protože internet & tam to zůstane napořád“ – to je tak všední a nudná rada, až se mi z toho chce křičet – zastavuji se nad mnohem obecnější otázkou: Proč by člověk měl něco takového vůbec dělat? Proč by měl dělat cokoli?