Nemůžu, čistím řetěz

Každý máme univerzální výmluvu, ke které se obracíme, když něco nechceme dělat nebo někam jít. Moje bude nemůžu, čistím řetěz.

Dá se použít vždy, když jezdím na kole. A doufám, že to bude co nejdéle. Letošní zimu bych chtěl strávit v sedle v závějích, vysmívat se živlům, nesedět v Cele čekat na první jarní den, abych mohl konečně vylézt ven. K tomuto účelu – tedy brázdění sněhu – jsou speciálně určeny takzvané fatbike kola s gigantickými plášti. Na ně je potřeba speciální rám se světlými výškami dostatečnými, by se do nich daly napěchovat ty ±deset centimetrů tlustá gumová monstra. Já si tak maximálně koupím nejširší pláště, napumpuji je na nízký tlak a pak se uvidí. Možná.

Nicméně k řetězu – na pixle oleje, který používám, se píše, že by měl vydržet něco mezi 100 a 200 kilometry jízdy, což tak zhruba odpovídá empirickým zkušenostem. A nikdy by se neměl olejovat špinavý řetěz, protože jinak se ze směsi lubrikantu a špíny stane velice účinné abrazivum. Takže je ho nutné vyčistit a zároveň to použít jako výmluvu.

S nástroji celý proces trvá jen pár minut. Když mám pračku na řetěz, stačí do ní nalít čistící roztok, zaklapnout do ní řetěz, párkrát otočit šlapkami, pak to důkladně omýt vodou, namazat, očistit přebytek oleje a hotovo. To ale nikomu neříkejte, protože jinak by prokoukli naší lež.

Čistý řetěz by také měl být efektivnější. Jde jen o pár procent, ale přesto, když poprvé jedu s řetězem blýskajícím se novotou, připadá mi, že šlapání je lehčí i když nejspíš jde jen o placebo efekt. Na druhou stranu zcela nezpochybnitelné účinky má správný tlak v duších a správná výška sedla. Když zoptimalizuji tyto dva parametry, připadá mi, že v sedle doslova létám. Odpor prostředí opadne a nutí mě to, abych se postavil do pedálů a sprintoval do kopců maximální možnou rychlostí. To blaho, ta slast.

Teď mě omluvte, jdu si vyčistit řetěz.