Proto-proto-fašisti

Víte, co zkazí večer? Jednoduchá věta „většina ustupuje menšině, jak je dneska ve společnosti normální“. Najednou je jasné, že jsem uvízl s jedním z těhle lidí—xenofobů, kteří se necítí dost silní v kramflecích na plný comming out latentní nenávisti & proto používají eufemismy & kódová slova jako „ustupování menšině“ nebo „nepřizpůsobiví“, která srabsky maskují jejich sklony, očividné a skrývané za symbolickou maskou

Začal jsem přemýšlet odkud se tohle tvrzení, že „většina ustupuje menšině“, vlastně bere?

Stačilo pár minut a nebylo pochyb. Letmé internetové pátrání mě zavedlo na stránky dělnické strany, parlamentních listů a podobných zákoutí, které smrdí rasismem, nacionalismem a xenofobií, hlasitě nadávají na Evropskou Unii a levici, liberály vidí jako slabochy a poražence a multikulturní společnost je pro ně sprosté slovo. Přesně tihle lidé, výkvět pravicových autoritářů a populistů, kteří se přiživují na strachu z neznámého, a připadají si jako martýři, kteří jako jediní vidí pravdu v nemocné společnosti.

Tihle lidé se často ohánějí obranou křesťanské tradice starého kontinentu, která je však jen kód pro „bojíme se islámu“. Jediné, co stojí za to chránit, je osvícenská tradice, oddělení náboženství od státu a demokracie. Tedy všechno jen ne křesťanská tradice. Možná by nějaký recesistický reakcionář měl začít iniciativu „křesťanství tady nechceme“ & poukazoval by na bohaté příklady historických prohřešků a příkoří. Proč ne? Použije stejnou rétoriku, identické špinavé triky, zaměňte jedno slovo za jiné a pozorujte, jak těmhle lidem vybuchují hlavy.

Před nějakou dobou jsem narazil na studii o tom, jaký efekt na předsudky mají různé metody určené pro snižování předsudků. Celkem nepřekvapivě z ní vyplývá, že když někomu začnete vykládat, že musí být víc otevřený, méně rasistický a mít méně předsudků, protože jinak je špatný člověk, má to přesně opačný účinek. Dotyčný to bere jako útok na vlastní autonomii, začne proti tlaku rebelovat a to vede k navýšení předsudků v porovnání se stavem před zásahem.

Strategie, která funguje, je mnohem měkčí, v podstatě člověka jen navedete k tomu, aby sám došel k závěru, že si cení ostatních lidí a to vede ke snížení předsudků. Křik, obviňování, ukazování prstem a morální předvádění nikam nevede.

Přesně o tomhle jsem tu před několika měsíci psal, protože mi přišlo očividné, že takhle nějak funguje lidská duše. O to víc mě překvapilo, že se někteří lidé se výsledkům studie divili. Znamená to snad, že se pohybují v názorově hegemonické bublině, kde nikdo nikdy nezpochybnil jejich přesvědčení? Nebo v jejich hlavách je linie mezi nimi a „nepřítelem“ tak jasně demarkovaná a jejich přesvědčení tak zaslepeně silné, že kategoricky odmítnou jakékoli hlasy z druhé strany jako bláznivé blábolení bigotů a primitivů? Jestli tomu tak je, pak úděl progresivních liberálů je předem odsouzen k nezdaru. Cílem snahy o sociální změnu by nemělo být to, že si připadám morálně nadřazený nad „nepřítelem“, ale že „nepřítel“ zkonvertuji na svojí stranu.