Pragocentrismus
Nejsem Pražák. To musí být každému, kdo čte k47čku aspoň trochu pozorně, zcela jasné. Skrývám se v temných lesích země nikoho. Do hlavního města přesto existuje spojení, které je docela živé a svižné. Musím si kus popojet na kole, ale i tak jsem v centru rychleji, než někteří Pražáci z okrajů města.
I když jsem geologicky odříznutý od hlavních tepen světa a většiny vymožeností civilizace, zbytek republiky mi jen málokdy přichází na mysl. Jediné město, které má smysl je Praha + přilehlá metropolitní oblast. Proč se vůbec zdržovat jakýmkoli jiným sídlem? Nedává žádný smysl. Všechno po čem toužím, najdu v milionovém městě, jehož smog je za jasných dní možné spatřit na vzdáleném obzoru jako hradbu černoty. Proč bych ztrácel čas kdekoli jinde? Města pod milion lidí postrádají smysl.
Tohle nepíšu proto, že bych chtěl mermomocí naštvat 9 milionů občanů této
republiky (i když z předchozích řádků je jasné, že hrají druhé housle),
ale z jiného důvodu. Minule jsem tu naznačil, že si mě žádali na
█████ Eratický spánkový režim a fakt nešťastně zvolené lokace zapříčinily to,
že jsem se nedokázal odhodlat k účasti. Když jsem se díval na spoje, ty nejrychlejší na místo X dorazily za tři hodiny
a zcela překvapivě vedly přes Prahu. Musel bych dojet na Florenc, přestoupit na
autobus, který se pak vydal přesně směrem ze kterého jsem právě přijel. To je
víc než stupidní. Nebo bych si mohl popojet 20 kilometrů na kole, abych zastihl
vlak, kterému by ±padesátikilometrová cesta trvala jen dvě hodiny. Nebo bych
tam mohl dojet na kole přímo – pět hodin cesty, kilometr a půl převýšení. Byla
by to dobrá historka a taky bych získal morální imperativ se zeptat: „Co tu
děláte? Tamhletím směrem leží perfektní město, kde je všechno po čem lidský
duch může toužit a dostanete se tam z každého koutu republiky rychleji, než
jsem já dojel do tohohle pajzlu.“ Můj pragocentrismus není založený na pocitu nadřazenosti, elitismu nebo
separatistických tendencích, ale na prosté logistice.