Potřebuji pomoc
V posledních měsících jsem úplně přestal pít. Znáte to: Nejsem závislý, protože můžu kdykoli přestat. Tohle platí jenom, když to můžu skutečně udělat. Kdo nikdy nezkusil přestat, jen omlouvá svojí závislost.
Já to zkusil & řeknu vám: Dá se to & je to celkem jednoduché, ale večery & noci nejsou žádná zábava.
█████ █████ Tohle nepíšu jenom tak pro nic za nic. V poslední době se dívám na film Ed Wood o nejhorším režisérovi v dějinách
kinematografie, který natočil sérii strašlivých filmů, pak se stal alkoholikem
a zemřel na mizině. Říkám v poslední době se dívám, protože ho začnu sledovat pozdě v noci,
ale záhy vždycky usnu. Zatím jsem to nikdy nezvládl k závěrečným titulkům. Chytlo mě tam několik momentů, které i v takové rozmarné frašce zvonily
pravdou. Především scéna, kde Ed Wood přivede stárnoucí legendu hororů Belu
Lugosi do rehab kliniky a herec musí říct: My name is Bela Lugosi and I wish to commit myself. […] I have been a drug
addict for twenty years. I need help. Tohle byla scéna skutečná, až to bolelo. Říct nahlas, že potřebuju pomoct, je
těžké & bolestivé. Člověk to nemusí prohlásit, aby to věděl, v hloubi duše je
mu to pochopitelně jasné, ale stále může doufat, že to nějak přejde. Když
však vyřkne ta slova, není možné se vrátit zpátky. Martin Landau za ztvárnění Lugosiho dostal několik ocenění a všechna byla
zasloužená. Emoce v této scéně, která trvala jen zlomek vteřiny, zlomená hrdost
& pocit ztráty kontroly nad vlastním životem, to je něco! Běhá z toho mráz po
zádech. Celá dějová linka s Lugosim v rehabu mi v hlavě rozvířila usazené bahno. Chce
to duševní sílu se nejen přihlásit do kliniky, ale i tam vytrvat. Znamená to
vážnou změnu životního stylu a odříkání. Napořád. Nechat se dobrovolně uvěznit
a v okamžicích potřeby, se nechat doslova přivázat k posteli a projet hrůzy
morfinového vysazení ke zdárnému konci, který je ale jen začátkem cesty. Boj s relapsem je boj každý den. Člověk do jisté míry ztrácí narativní kontrolu nad
vlastním příběhem. Příběh Eda Wooda nebyl nijak veselý. Nikdy nedosáhl úspěchu – možná jen zpětně
mezi milovníky špatných filmů – pak začal se sexploitation filmy, psal hrozivé
novely, pohltila ho deprese, stal se alkoholikem a zemřel na infarkt. Zamrazilo mě z toho, co řekla jeho žena Kathy potom, co objevila jeho mrtvé
tělo: I still remember when I went into that room that afternoon and he was dead,
his eyes and mouth were wide open. I'll never forget the look in his eyes. He
clutched at the sheets. It looked like he'd seen hell. Pošel na infarkt, nemohl dýchat, pochopitelně, že viděl peklo. V ten moment
věděl, že zemře. Nedokážu si představit ten moment, kdy to konečně přichází. Teprve ve střízlivosti si člověk uvědomí jak je alkohol mocná látka. Někdy mě
napadá: Kdybych si dal, teď bych se cítil takhle a takhle. To je docela
zvláštní představa. +1: K tématu: Bela Logousi's dead +2: Tento článek jsem psal na třech nádražích, třech vlacích a dvou autobusech. +3: Kluci z RLM věnovali jednu epizodu re:view právě Ed Woodovy. +4: Slova starého feťáka.