Polyfázový spánek

Polyfázový spánek je hip, sleephacking je cool. Však to znáte, internetem kolují zvěsti, jak různí význační lidé historie spali v různě obskurních intervalech. Buckminster Fuller spal 30 minut každých šest hodin, Nikola Tesla tvrdil, že nezavřel oči víc jak dvě hodiny každou noc. Podobných historek je celá řada.

Evgeny Morozov sarkasticky podotkl A fact: almost everyone celebrating the virtues of „sleep hacking“ on YouTube looks very sleepy.

Nevím jestli to funguje nebo jestli je to jen humbuk. Sám jsem ale začal s polyfázovým spánkem. Samovolně. Neplánovitě. Skoro každý den kolem deváté usnu. Ležím v posteli, čtu a nejednou vypnu. Probudím se před půlnocí, polomrtvý, ale to rychle zmizí a zůstanu naladěný na vysokou vlnu. Pak jsem vzhůru většinu času, který slušní lidé tráví v bezvědomí, usnu pozdě, hlavní blok odpočinku je nebezpečně krátký a další den jsem grogy, napůl v kómatu a už tak dost nízká energie mi dojde někdy v devět večer. Dá se tohle počítat za polyfázový spánek? Můžu si do CV napsat, že jsem oficiálně cool?

Ale teď vážně: Praktikujete vy neobvyklé režimy spánku? Fungují? Cítíte se dost svěží? Napište mi do komentářů. Rád bych se dozvěděl víc.