Poezie pod vodou

Pod vodou by nemělo být takové vedro, žejo? Měl by tam být příjemný chládek hlubin, ideální prostředí se posadit a poslouchat poezii, povídky, písničky a pít u toho obskurní piva vyrobená exhibicionistickými mnichy severní Itálie.

Takový byl plán — knihkupectví & kavárna Řehoře Samsy, autorský večer nazvaný Poetica Subnautica, vyladit mozek na mrtvý kanál a nechat se unášet. To všechno se stalo, jen ta kavárna byla útulnější, než by se slušelo pro několik tuctů posluchačů (±25% posádky ŘS tvořil S. & jeho sestry, všechny, v plném počtu, něco mezi dvěma a dvě stě padesáti šesti, nikdy si nejsem úplně jistý) a za deset minut v ní bylo ohromné vedro, skoro jako v kdysi na koncertě Rosetty v Sedmičce, za které jsem odbíhal ven na vzduch, jenom abych měl šanci přežít. Věnovat plnou pozornost něčímu dílu je těžší, když se člověku pomalu rozpouštějí holeně.

Nakonec ještě dodám: ŘS vypadá jako celkem fajn místo, skryté v tunelech vyvrtaných v blocích domů kolem Lucerny, zcela mimo hlavní tahy, mimo pochodující davy turistů, střípek prostoru, kam se člověk může ukrýt a nikdy nebýt nalezen.