Loď plná básníků se potopila, všichni považováni za zesnulé

Víte jak si získat něčí loajalitu? Dejte mu visačku s jeho jménem. Rázem se tak z outsidera stane Intergrální Člen Týmu. Aspoň symbolicky, nic se nezmění, jen pocit, že je součástí kolektivu. Přesně takhle jsem se stal designovaným fotografem Poeticy Subnauticy. Fotky z té minulé se údajně líbily jedné ze sedmi+ sester ██████████, dokonce jednu z nich █████ použila pro své CV. (Není na tom nic komplikovaného, stačí levný 50mm objektiv a vyvážit bílou.) Proto, když jsem prošel neuvěřitelně vrzajícími dveřmi, do knihami obložené kóje Řehoře Samsy, dostal cedulku, titul, roli a poslání.

Na programu byla poezie, normální i slam, několik povídek (jedna z nich dopsaná tak nedávno, že inkoust stěží zaschl), písničky a finiš v podání Čtvrt na Smrt. Další Poetica se bude konat někdy v lednu.

+1: Tentokrát se prostory Řehoře Samsy tolik nerozpálily lidským teplem a nepanovalo v nich tak strašlivé vedro jako minule, kdy víc než co jiného připomínaly potápěčský zvon plný naolejovaných námořníků přihazujících uhlí do kotlů. Možná tohle je význam termínu „subnautica“ – naolejovaní námořníci.

+2: Měl bych taky konečně něco napsat, co by se dalo někde přečíst. Mám v hlavně fragment o třech aktech, který se točí kolem vraždy za bílého dne ve městě prožrané korupcí a nezájmem.