k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Autoportréty & pes buskervillský

23. 10. 2018 — k47

Pád dnů nazpátek, někdy v polovině noci jsem začal dělat autoportréty v ghetto studiu Cela – stohy knih místo stativů & difuzéry blesků z papíru a duct tapy. Nebyl v tom žádný plán, žádný cíl, jen jsem měl v krvi ██████████████████████████████ & noc se zdála příliš mladá a neklidná. Výsledek mě překvapil – hypnotické snímky v kontrastní černobílé – nic takového jsem zatím nevytvářel, skoro nikdy jsem nenamířil objektiv na spolupracující subjekt.

Škoda, že s nimi nic neudělám. Rozhodně je neuvidíte vy, milí čtenáři k47čky, tady platí pravidla semi-anonymity, všeobjímající vágnosti a určité dávky podprahových lží, do kterých nezapadá vytapetování pixelové plochy mým ksichtem. Preferoval bych z tohoto světa zmizet zcela bez stop, čím méně aurálních a vizuálních záznamů existuje, tím je tento sen reálnější.

Nejsem velký fanda žánru selfie – jde o ohyzdně narcistický zlozvyk umocňovaný moderní technologií, která v lidech vyvolává ty nejhorší vlastnosti – dalo by s trochou nadsázky se říct. Pokud pravidelně pořizujete a pak rozšiřujete, to je to hlavní, selfie, radši se vymluvím, že moje babička je v plamenech a měl bych ji rychle jít uhasit, než abych riskoval konverzaci, pokud pořizujete fotky jídla a dáváte je na instagram, nezasloužíte si nic jiného než nenávist, pohrdání & ostrakizaci společností (právník mě nabádá, abych dodal „s trochou nadsázky“). A proto, když jsem editoval fotky, se mi najednou pod kůži zaryl pocit depersonalizace, kterého se nedalo zbavit. Jako kdybych sledoval cizího člověka. Musel jsem si opakovat „tohle jsem já, tohle jsem já“, ale nechtělo se tomu věřit.

Nicméně, to jsem se zase zakecal. Původně to měla být jen krátká preambule před hlavním sdělením, že jsem začal čistit archiv fotek & tady je jedna z nich:

#černobílá

Tohle se zas nepovedlo…


+1: Kdyby někdo tápal, titulek je slovní hříčka. Busking je přejatý termín označující pouliční umění.

píše k47, ascii@k47.cz