Na kole

Řeknu vám, že mě už dlouho nic nebavilo tak jako oprava kola. I když šlo o proces spojený s řadou frustrací a neúspěchů, kdy jsem nevěděl, co vlastně dělám, chyběly mi potřebné nástroje a každý krok vpřed byl následován dvěma kroky vzad, přesto mě to bavilo.

O snahách uvést historické horské kolo do obstojného stavu jsem se už několikrát zmiňoval. Ale teprve teď se mi to podařilo dotáhnout do konce a bicykl se pohybuje s elegancí sametového kraba v mramorovém tobogánu (tohle asi nebude nejlepší přirovnání, krabi mají tendence se pohybovat bokem, ale už jsem to napsal a nebudu nic vracet zpátky).

Jde o velice příjemnou činnost, která uklidní duši. Mám na stole rozložené všechny díly, rozebrané na atomické komponenty a perfektně vyčištěné, všechny ty přehazovačky, zadní kolečka, osy a řetězy, a teď je třeba je poskládat – za vydatné pomoci lubrikace – do funkčního a rotujícího celku.

Skládat ložiska ve volnoběhu je obzvlášť relaxační činnost. Na jedné straně třicet titěrných kuliček, na druhé padesát, jednu za druhou je naskládat do připraveného podloží vazelíny. Samozřejmě aby to bylo zajímavější, prováděl jsem operaci na drátěném stole s děrovaným povrchem. Kdyby jedna kulička spadla, bude ztracena dějinám bez naděje na objevení.

Zadní kolečko jsem složil a spokojeně cvakalo na voloběh. Novou osu, přišroubovat zadní kolo, ne moc těsně, aby se točilo, ale ne příliš volně, aby se neviklalo. Pak přehazovačku lesknoucí se novotou, je potřeba ji poladit, aby její polohy odpovídaly zadním pastorkům, pak nový řetěz. Bylo to poprvé, co jsem nýtoval řetěz, vyzbrojený jen teoretickou znalostí internetu, ale nešlo o nic složitého. Nejdůležitější bylo řetěz správně naměřit, zkracovat se dá vždy, prodlužovat je méně než ideální. Pár dalších úprav a doladění a ještě před setměním jsem se vydal na testovací jízdu.

A jaká jízda to byla! Ale přesto: Přehazovačky bylo třeba doladit za jízdy, aby krajní polohy seděly s krajními pastorky a ne o dvě rychlosti vedle (zcela překvapivě jsem nevěděl, co dělám). Také se ukázalo, že jízdou s vytahaným řetězem jsem odrbal zadní vícekolečko a když jsem zabral do pedálů, řetěz divoce přeskakoval, a uchycení přední vidlice a řídítek běhen stoupání do kopců vrzalo a sténalo.

Když jsem skočil pro všechny potřebné komponenty, všechno doladil a dofouknul kola (čím je jezdec těžší, tím by měly mít větší tlak, aby se minimalizoval valivý odpor, s přihlédnutím k okolnostem bylo nutné dofukovat hodně) šlo o docela jiný zážitek—jako sametový krab v mramorovém tobogánu.

Oprava kola, nebo čehokoli mechanického je naplňující činností. Když jde všechno dobře, mám na konci celého údělu ve špinavých rukách něco, co nejen funguje, ale funguje o něco lépe než předtím. Taky jsem se naučil pár věcí o mechanické stránce bicyklů, ale to nestojí moc za řeč, od toho tady je internet.

Celkově doporučuji všem, jde jen o to podívat se na správné youtube video.