Mrtví brouci

Na stole v Cele mi stojí lampa namířená do stěny. Je to proto, že odražené světlo má měkčí a příjemnější charakter. V noci proto Celu naplňuje uniformní tlumená záře bezčasí, není příliš ostrá ani příliš mdlá. Nesnáším lampy, lustry, zářivky a jiné osvětlovací přístroje umístěné na stropě a skoro nikdy je nerozsvěcuji. Nedokážu přesně vysvětlit důvod, možná za to může ohyzdná kvalita světla, možná si podvědomě připadám jako u výslechu, ne v jediné místě které má poskytovat pocit absolutního bezpečí.

Uspořádání lampa + stěna jako reflektor má však jednu vlastnost: Stínítko světla se pomalu plní chitinovými těly mrtvých much, komárů a jiného hmyzu, který přiletěl příliš blízko umělému slunci a byl anihilován jeho žárem.

Na druhou stranu tato smrtící past poskytuje neustálý přísun organických exemplářů pro makro fotografii – jako ty dva nešťastné jedince, jejichž posmrtná podoba je zachycena na fotkách okolo.