Kvantum
Po nocích, kdy je stále horko a ani déšť nezahnal výheň dne, líně sleduji přednášky Royal Institution vysílané z historického sálu, kde Michael Faraday poprvé demonstroval účinky elektromagnetismu. Někdy při tom sedím na stále teplém asfaltu na balkóně Cely, zářící laptop na kolenou, sám v bublině světla s výhledem do pustin, kde nikdy nezasvitne jediné světlo. Nevím, jak jsem se k Royal Institution dostal. Možná jsem hledal něco o kolapsu metastabilního vakua a youtube mě vedl po vlastní algoritmické trajektorii. Zajímavé byly přednášky o lovu Higgsova bosonu a o kvantových polích. Ty mi přinesly něco nového, něco co jsem do té doby neznal, nebyla to jen prokrastinace na vysoké úrovni (tedy byla, ale když se dozvím něco nového & zajímavého, nedá se to považovat za prosté lelkování). Všechno je o kvantových polích, nic jiného neexistuje, žádné organismy, žádné bakterie, žádné molekuly, žádné atomy, žádné elementární částice, jen kvantová pole.
Je to zvláštní představa, že na těch několika fyzických entitách, mohly vzniknout tak neuvěřitelně složité abstrakce jako fungující tělo & mysl Tony Hoara, které jsou schopné průlomů v oboru computer science1 . Působí to skoro jako zázrak – několik propletených kvantových polí (které nemůžeme přímo pozorovat) a za několik miliard let jejich delikátní tance vzájemných interakcí vedly ke vzniku reality TV, Insane Clown Posse a Burger Kingu.
Dostávám z toho skoro pocity údivu, které musí zažívat věřící, když je nádhera božího stvoření praští mezi oči.
(Jo a aby to nebylo moc nóbl, v historickém sále Royal Institution také vystoupí Matt Parker z Numberphile a začne vyvádět matematické potrhlosti. To jen aby bylo jasno, že nejde o striktně dechberoucí a explozivně inspirující přednášky.)
- Čas od času se podívám na wiki, jestli je Tony Hoare – počítačový mudrc starého věku, který má na svědomí null, CSP a quicksort – stále v zemi živých. Je mu 84 let a stále dýchá. Bojím se existovat v realitě bez něj.