Kodeinové noci
Nemocnice by byly o tolik lepší nebýt nemocných a některých doktorů.
Asi takhle: Posledních pár dnů mám nepříjemně silné kašle, celkově se cítím fajn, jen kašlu tolik, že nemůžu usnout. Zabírám až kolem šesté ranní a užiji si jen několik krátkých hodin neklidného spánku vyplněného panoptikem znepokojivých snů (dva z nich byly lucidní, takže aspoň něco). Po těch dnech spánková deprivace ztratila všechno kouzlo. Chtěl bych spát, ale nemůžu, nejsem dokonce ani příjemně unavený, nacházím se jen ve stavu otupělé strnulosti a vyčerpání trvá.
Takhle to dál nešlo & proto jsem se zastavil u doktora. V čekárně jsem
dřepěl pouhou jednu hodinu a deset minut a čekání mi zpříjemňovali ostatní
nemocní. Všichni vypadali strašlivě staře a sešle, jako kdyby do čekárny přišli
přímo z devadesátých let (kromě poslední pacientky, █████ Nevadilo mi to tolik, zrovna jsem dočítal zbytek Reefer Madness,
ale i tak, se spánkovou deprivací, obklopen lidmi, které by místo léčení pomalu
měli začít balzamovat, to mělo k ideálu poměrně daleko. Ale pak ze dveří vykoukl doktor jehož tvář měla barvu a tvar šťavnaté šunky a vpustil mě do svého medického kumbálu. Chtěl jsem říct jenom čtyři věci: „Mám
silný kašel, nemůžu spát, byl jsem v lékárně a tam mi doporučili, aby mi doktor
předepsal kodein.“ To bylo všechno, chtěl jsem se jen zbavit kašle na dvacet
minut na sklonku dne, abych se mi uvolnila cesta do bezvědomí. Ale než jsem stačil doříct první část sdělení, doktor vypálil zpátky „Dneska
kašle každej.“ To jsem neměl v plánu zpochybňovat. Chci po vás můj opiát a pak si půjdu po
svých, pomyslel jsem si a hlavou se mi také prohnala vtíravá otázka, kolik asi
váží průměrná lidská hlava, a představil jsem si šunku té velikosti. Tenhle doktor byl jeden z těch, kteří neztrácejí čas s pacienty, nesnaží se v nich vzbudit příliš důvěry, vybudovat vztah a vytovřit dobrý pocit. Ne, on je
radši hned pošle na vyšetření krve. Po nějaké době se mi podařilo sdělit všechno důležité. Vtěsnal jsem to do
přívalů jeho slov, (řekl třeba že infekce dýchacích cest jsou způsobeny 150
viry, ale pokud je to vir, tak je léčení vždcky stejné a zmizí to samo — s tím jsem počítal, chtěl jsem se jenom konečně vyspat) a pak mi předepsal mi
kodein. Konečně. Díky šéfe. Ilustrací je kniha Kokainové noci od J. G. Ballarda. Koupil jsem ji (a pár
dalších) potom, co jsem v archivu k47čky našel větu: PS #3: za
zmínku taky stojí J. G. Ballard a jeho koncept technologically mediated
masochism. Ke knize jsem přidal oblíbenou rekvizitu „krabice bílých
pilulek bez ražení“.