Kamarádi do konce světa

Nedávno¹ jsem dočetl knihu Command and Control o historii jaderných zbraní ve spojených státech. Schlosser v ní barvitě popisuje mnoho incidentů a nehod, kdy scházelo jen velice málo k nukleární katastrofě nebo rovnou jaderné válce. Jde o nervy drásající čtení, protože člověku dojde, jak špatně byly obě supervelmoci připravení. Dlouhou dobu byl jediným plánem plný útok a kompletní anihilace Sovětů. Nikdo se nepřipravoval na to, co se bude dít po jaderném holokaustu. Čtyřicet čtyři let jsme se nacházeli patnáct minut od konce světa—taková byla doba doletu raket odpálených z ponorek v Atlantiku.

To že jsme tady je nejspíš zázrak a veliká náhoda. Ale konec světa přijde, tím jsem si jistý. Nepřinese s sebou módu z kůže a šrotu, tím jsem si taky téměř jistý. Ale přesto je dobré být na tuto eventualitu připraven. Když ne materiálně tak aspoň duševně. Hodí se znát pár lidí, kteří by v post-apokalyptických pustinách vzkvétali, jako třeba členů českého Juggeru. Ti by povstali z trosek jako fénixové, připravení soutěžit o přízeň davů v jednom velice bizarním a ještě více brutálním sportu.

Jugger, jako všechno zajímavé v životě, jsem objevil čirou náhodou. Bez větších plánů jsem skoro před dvěma roky procházel Letnou a v dálce jsem zpozoroval několik bláznů, kteří jakoby vypadli z post-apokalyptické fikce. Brnění z kusů pneumatik, chrániče amerického fotbalu, řetězy, sedřené kožené bundy, vymlácené motorkářské helmy, všechno ve slušivých odstínech černé a hnědé barvy, která nejlépe ladí s post-apokalypsou.

Nevěděl jsem přesně, co se děje, ale to co jsem viděl, se mi líbilo.

Každá věc si najde své fanoušky, dokonce i fiktivní hra Jugger z filmu The Blood of Heroes/The Salute of the Jugger. Nikdy jsem nepochytil všechny nuance jejích pravidel, ať už brutální verze z filmu nebo té, kterou hráli na Letné. Nějak v nich figuruje lebka psa, dva běžci a tři další hráči na každé straně, kteří se ohánějí podivnými a nepraktickými zbraněmi. Na pravidlech ale nezáleží, pro mě je hlavní, jak to vypadá, jak to působí, jak to může divák prožívat.

A v tomhle ohledu Jugger nezklame. Všechno je jako vystřižené ze zaprášených let po kataklyzmatu, kdy se rozpadne nejen civilizace, ale také vkus a všem přijde přijatelné se oblékat do kůže a kusů rozřezaných aut.

Na Letné (a jinde) jsem zastihl Juggery ještě párkrát po prvotním kontaktu, když se termíny jejich tréninků zkřížily s mými plány. Vždy jsem vytáhl foťák & párkrát vystřelil.

Naposledy jsem na jejich bojiště vstoupil v únoru (viz fotka o něco výše), šlo o rehabilitační akci pro UC – foto raidera, který mě nenašel v chaosu eurokarnevalu. ████████████████████ a nadhodil jsem, že Juggeři začínají vylézat z nor, jestli by nechtěl vy-víte-co a on to k mému překvapení odkývl & tak jsem musel vyrazit.

Ale Jugger je vždycky zajímavý, má tu estetiku poslední věci, kterou by někdo čekal.

Pořídil jsem nějaké akční snímky, ty bych sem mohl hodit v blízkém horizontu. Původně jsem slíbil, že je hned pošlu Juggerům, ale od té doby uběhl měsíc a něco a nic se nestalo. Tak snad se ke mně neotočí zády, když nastane konec dnů a bude na čase se obléct do kůže a železa.

(Zato jsem naplánoval dva další foto raidy, všichni musíte přijít, ale teď jako vážně).

1. Tohle zveřejňuji s obrovským zpozděním. Původně jsem začátek napsal v září 2016 jako úvod k nějakému bloku fotek, který buď nikdy neexistoval nebo jsem se ho rozhodl z nějakých důvodů vynechat. Mám dojem, že to bylo někdy před touhle akcí.