Hyperloop je podvod

Hyperloop nemusel být zamýšlen jako proveditelný projekt, ale jako ideologická zbraň. Muskem navrhovaná vize Hyperloopu představovala futuristickou alternativu vysokorychlostní železnici plánované mezi Los Angeles a San Franciskem, alternativu, která měla být po všech stránkách lepší a hlavně levnější. A to i přesto, že potřebná technologie neexistuje (zatímco vysokorychlostní železnice jezdí v Japonsku už od roku 1964 a je vyzkoušená v mnoha státech světa).

Na hyperloop je možné se dívat různě. Může jít o budoucnost pozemní dopravy (pokud věříte mesiáši Muskovi) nebo jen vysoce přeceněný návrh naivního technofila, pokud jste skeptičtí. Existuje ale ještě jeden velice cynický úhel pohledu, který mi nepřišel na mysl, protože jsem nikdy neuvažoval dostatečně cynicky – může jít jen o snahu zničit plán vysokorychlostní železnice, nic víc a nic míň. Jde (aspoň na papíře a v rétorice) o velice odvážný projekt, něco nového, o symbol pokroku, vysněný jedním z nejobdivovanějších podnikatelů, to přece musí vyjít.Velká vlna zájmu vyvolaná muskovým kultem osobnosti odkloní pozornost od „zastaralé“ (ale vyzkoušené technologie) ke spekulativní budoucnosti. Plán výstavky železnice bude zastavena, ale hyperloop nevznikne, nikdy tak nebyl zamýšlen, a doprava mezi dvěma městy zůstane na autech, které Musk shodou náhod prodává. Tohle je extrémně cynický pohled, protože předpokládá něco zrůdného – ničit společný projekt pro vlastní zisk a přesvědčit lidi, aby se rozhodli proti vlastním zájmům.

Ale na druhou stranu Musk má paranoidní a elitistický vztah k hromadné dopravě: bezpečí a pohodlí jedině v osobních vozech, které on shodou náhod prodává. Cynický pozorovatel by mohl vyvodit, že se snaží zdiskreditovat alternativy svého produktu. Veřejná infrastruktura je dobrá jen tehdy, pokud ji vlastní on. Chce spasit lidstvo, ale není velký fanda odborů. Atd. Atd. Atd.

Dále jen pár bodů:

• We need to incentivize tech billionaires to save the species, because it’s not just the right thing to do, it’s good business!
• Betteridgův zákon novinových titulků: Pokud má novinový titulek formu otázky, odpověď zní většinou ne.
• Poeův zákon: Bez explicitní indikace záměrů není možné rozlišit mezi upřímným extremismem a jeho parodií.
• Poslouchám Ostara od Iyari (ambientní avant-garde post-folk? ono něco takového existuje?) a Shores Of Nothingness od Realm of Wolves (blackgaze post-metal? ale no tak, žádný takový žánr není, to si jenom vymýšlíte).